Ubytování ke svačině, vízum k večeři: Mimo Prahu a Brno zvládají centra uprchlíky většinou bez potíží

Fronty se tvoří jen krátké, maximálně na pár desítek minut a pouze nárazově, míst k sezení, odpočinku, stolů s psacími potřebami, jídlem, pitím, ale i tlumočníků, kteří každému ochotně pomohou zorientovat se v procedurách a vyplnit úřední lejstra, je dost – reálně je dokonce všeho vyjmenovaného chvílemi přesila nad Ukrajinci.

„Dlouhé fronty a nervozita tu vládly vlastně jen první den. To když nám sem z Prahy poslali několik autobusů najednou. Zahltili nás. Byli jsme nuceni dokonce říct stop a chvíli jsme nepřijímali. Ten den jsme odbavili přes čtyři sta lidí. Ale jinak zde v průměru zvládneme tímhle tempem, které je víceméně stabilní, přes dvě stě padesát lidí denně,“ říká vedoucí směny registračního místa pro ukrajinské uprchlíky v divadle v Příbrami, hasič Radek Dopirák.

Když se ptám policistek u vstupu, kde příchozím řeknou základní info, tak jejich kolegů, co jsou následně u počítačů, kde už konkrétní údaje jednotlivých lidí zpracovávají a zadávají do systému, jeho slova potvrzují. Přikyvují i dobrovolníci starající se o tlumočení či jídlo nebo hlídání dětí. Žádné několikahodinové fronty, nebo dokonce spaní na zemi se tu nekonají.

Rohlík, banán, pas

„Nechcete banán nebo rohlík se zeleninou a paštikou? Co obložený chléb? To není jen pro uprchlíky, tohle je k dispozici každému, kdo je tady,“ nabízí mi mladý muž občerstvení a pak gestem pobízí dva odhadem maximálně desetileté ukrajinské kluky, aby si vybrali z toho, co je na stolech, na co mají chuť.