Stát musí korigovat, kam ukrajinští uprchlíci půjdou. Obce a města to samy nezvládnou, říká starosta

Říkáte, že pokud stát nezačne sofistikovaněji řešit rozmístění a další pomoc ukrajinským uprchlíkům, zaděláváme si na problém. V čem?

Jako starosta se na hodně věcí dívám přes čísla a i díky tomu občas možná vnímám ohrožení nebo problém dřív a komplexněji. Tak je tomu i nyní, pokud jde o ukrajinské uprchlíky. Tím nemyslím, že bychom jim neměli pomáhat. Naopak. Hned po začátku války jsme v obci vybrali přes šedesát tisíc korun, za dalších sto tisíc jsme pořídili hmotné věci, odjeli jsme s tím na Ukrajinu. Zpět jsme vzali jednoho našeho občana, dvě malé děti a babičku i další maminku s dítětem. Běží nám v obci sbírka, máme na webu rozhraní v ukrajinštině… Když se bavím se starosty jiných obcí na prstenci kolem Prahy, pomáháme všichni, ale tušíme problémy.

Jaké konkrétně?

Je nejvyšší čas začít uprchlíky z Ukrajiny řešit celorepublikově a koncepčně. Tak, jak to probíhá dosud, tedy na bázi jakési živelné dobrovolnosti a dobré vůle, si zaděláváme na velké potíže. Vím, že to nebude znít zrovna hezky, ale podle mne je třeba uprchlíky centrálně přidělovat. Zatím jdou tam, kde si je k sobě někdo vezme nebo kde seženou bydlení a líbí se jim tam. Mám úctu k obrovské vlně solidarity a k lidem, kteří takto pomáhají, ale pro úspěšnou integraci uprchlíků do společnosti musí být splněny minimálně všechny následující podmínky: důstojné a dlouhodobé bydlení, dostupné kapacity škol a školek v místě a pak možnost zaměstnání v lokalitě.

Kolik tu máte vůbec uprchlíků z Ukrajiny a co potřebujete ­vědět?

Když se spolu bavíme, tak jedenačtyřicet. Což je v přepočtu na počet obyvatel Jenštejna dost. Z tohoto úhlu pohledu jich máme zřejmě nejvíc z obcí tady v okolí. Jen Praha jich má samozřejmě víc. Lidé si je zvou k sobě domů a my kvůli ochraně osobních údajů v rámci GDPR vlastně vůbec nevíme, koho přesně ubytovali. Pokud mi to lidé sami od sebe neřeknou, nevím, u koho bydlí nebo jaké je složení těch rodin.