Ruská snaha o platby za plyn a ropu v rublech má za cíl sesadit dolar z pozice globální jedničky
Válka na Ukrajině má nový rozměr. Tentokrát ekonomický. Rusko reaguje na západní sankce požadavkem, aby se za ropu a plyn už neplatilo v dolarech a eurech, ale aby se platilo v rublech. To má hned několik dopadů. Na první pohled se může zdát, že smyslem opatření je jen podpořit padající rubl, čímž by se přibrzdila ruská inflace. Já se však domnívám, že v pozadí stojí ještě geopolitické faktory, které jsou pro Rusko možná ještě důležitější.
Rusko nyní chce dále dodávat ropu a plyn tak jako v minulosti. Ve smlouvách se má změnit pouze měna. To s sebou ovšem přináší pro Západ ohromné kurzové riziko. Kurz rublu k západním měnám v dlouhodobém horizontu totiž oslabuje a přitom prudce skáče nahoru a dolů. Je to taková nakloněná sinusoida. Bude proto nutné si pomocí finančních derivátů kurz zajistit. To bude drahé, což se projeví ve výsledné ceně. Vše nakonec zaplatí spotřebitel. Už dnes drahé energie budou proto ještě dražší.
Vedlejším produktem fluktuace rublu bude i to, že bude Západ motivován k tomu, aby kurz rublu dále nedestabilizoval. Pokud bude mít rubl dále tendence slábnout jako v posledních letech, bude Rusko nejspíš ropu v rublech neustále zdražovat, aby si udrželo cenu podobnou té v dolarech. Naopak pokud poptávka Západu po rublech poroste, rubl posílí a měla by rublová cena ropy klesnout. Tomu ale nevěřím. V každém případě platby v rublech přinesou komplikace a chaos.
Zatímco pro většinu lidí platba v rublech znamená jen to, že se podpoří rubl, z geopolitického pohledu tím vzniká podhoubí k tomu, aby už dolar nebyl globální měnou číslo jedna. Z minulosti víme, že mnoho diktátorů usilovalo o to, aby se za jejich ropu neplatilo v dolarech. Všichni nakonec špatně skončili. Takový obr jako Rusko ještě ale nikdy Spojeným státům nečelil.
Rusko by moc chtělo krýt svou měnu dolarem a vytvořit jakýsi petrorubl. Jenže Rusko nejsou USA. Nemá takovou sílu ve světové ekonomice. Kdo sílu ale má, je Čína. Bojím se, že když se dva perou, třetí se směje. Rusové nakonec mohou utéct k tomu, že petrodolar nahradí petrojuanem.
Velkou otázkou je, co by se stalo, kdyby Evropa řekla na ruský návrh: „Ne!“ A to se zdá velmi pravděpodobné, protože evropští představitelé velmi správně tvrdí, že změna měny je vážným porušením smlouvy. To, že ruský požadavek neakceptují, signalizuje i to, že se Německo začalo chystat na výpadky dodávek. Má kvůli tomu zasednout i speciální štáb.
Evropské „ne“ by Rusku přineslo mnoho problémů. Rusko by přestalo vyvážet ropu a plyn do Evropy a najednou by nemělo příjmy, z kterých žije a ze kterých financuje drahou válku na Ukrajině. Pokud by ovšem nedostávalo peníze z Evropy, bylo by na nejlepší cestě k bankrotu.
Výpadek ruské ropy a plynu by ale zasáhl i Evropu. Nebyla by energie. Její cena by proto stoupla. Inflace by tedy byla ještě vyšší o několik procentních bodů. Vrchol české inflace by tedy nemusel být kolem 15 %, ale někde kolem 17 či 18 %. Je možné, že by průmysl musel dokonce omezit svou produkci. To by se pochopitelně projevilo propadem hrubého domácího produktu.
Otázkou je také to, co by to udělalo s globálními trhy. Ruský vicepremiér varoval, že by globální trhy s energií v případě uvalení sankcí na ropu a plyn z Ruska zkolabovaly. To je podle mě ovšem jen přání. Výsledkem by podle mě byl pouze výrazný růst cen ropy a plynu a zvýšení těžby OPEC na maxima.
Krátkodobě může být výpadek ruských energií pro Evropu zničující. Dlouhodobě však existují jasná řešení. Německo si musí uvědomit, že jeho poslední vlády nedělaly dobrá strategická rozhodnutí, když se odvrátily od jádra, a že orientace na plyn byla chybná a vrátí se k jádru. Evropa se nemůže nechat vydírat. Budeme dovážet zkapalněný plyn. Jen potřebujeme čas, abychom se na to připravili.
