Děda z Kremlu a jeho kuchař. Pomůže dobytí Bachmutu Prigožinovi k ovládnutí země?

Bachmut sice ještě úplně do ruských rukou nepadl, Jevgennij Prigožin si ale z jeho dobytí udělal osobní show. Jeho tisková kancelář Concord Press Service publikovala v sobotu 20. května dvě videa. Jedno ukazovalo, jak bojovníci Prigožinovy takzvané Wagnerovy skupiny mávají vlajkami na různých budovách Bachmutu, druhé pak prohlášení samotného bosse. Jasné, stručné, prostořeké. A kupodivu nijak urážlivé ani k nepříteli.

„Operace na dobytí Bachmutu ‚Bachmutský mlýnek na maso‘ trvala 224 dnů. Začala 8. října 2022 proto, aby pocuchaná ruská armáda dostala možnost se vzpamatovat,“ prohlásil Prigožin. „Byla tu jen soukromá armáda Wagner, žádní výsadkáři, ačkoli o nich mluvil (mluvčí ministerstva obrany Igor) Konašenkov. Nebyl tu ani nikdo jiný, kdo by nám pomohl. Museli jsme si pomoct sami,“ řekl.

Prigožin poděkoval ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi za to, že „dostal příležitost a čest bránit svou zemi“, a vyjádřil vděčnost za spolupráci dvěma generálům Michailu Mizincevovi (ještě o něm v článku bude řeč), který měl na starosti materiálně-technické zabezpečení armády, a Sergeji Surovikinovi, zástupci velitele sjednocené skupiny vojsk na Ukrajině. Naopak se opět pustil do ministra obrany Sergeje Šojgua a náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova.

„Bojovali jsme nejen s ukrajinskou armádou, ale také s ruskou byrokracií, která nám házela klacky pod nohy. Jména vojenských byrokratů jsou částečně známá. Je to Šojgu a Gerasimov, kteří si z války udělali zábavu, kteří se rozhodli, že jejich válečné rozmary se mají naplnit. Ale kvůli jejich rozmarům zemřelo pětkrát více chlapů, než mělo. Jednou v historii zaplatí za své činy, nebo upřímně řečeno, zvěrstva. Máme seznamy těch, kteří nám pomáhali, i těch, kteří se proti nám aktivně postavili, třeba tím, že prakticky podporovali naše odpůrce.“

Přítel z města na Něvě

Ukrajina vzápětí popřela, že by Bachmut úplně ztratila, byť přiznala, že ovládá jen „nepatrnou část“ na západě města. „Pokračujeme v postupu po křídlech na předměstí a prakticky se přibližujeme vzetí města do taktického obklíčení,“ informoval velitel ukrajinských pozemních vojsk Oleksandr Syrskyj. Ohlásil, že teď budou jeho vojska pálit po všech výškových budovách ve městě a postupně je ničit, aby zkomplikovali nepříteli pohyb po přístupových cestách.

Prigožin ovšem také prohlásil, že hodlá město zabezpečit, předat ruské armádě a 25. května začít své jednotky stahovat. To vyvolalo spekulace, že vlastně vůbec nešlo o vítězství, ale o PR trik, kdy Prigožin naoko vyčistil město a zmizí i se svými jednotkami ještě před uzavřením kleští. Pokud by mu to vyšlo, sám by ze situace vyšel jako hrdina a z armády, která by v obklíčení utrpěla těžké ztráty, by (jako už několikrát před tím) udělal bandu idiotů.

Ohledně vojenské situace si musíme počkat, jak se vše vyvine. Dění kolem Prigožina ale může být ještě zajímavé, protože právě on představuje protiváhu nejbližšímu a nejvěrnějšímu okolí ruského vůdce, ne-li Putinovi samotnému. I když věci pochopitelně nejsou až tak jednoduché.

Jevgennij Prigožin se netají tím, že má za sebou kriminální minulost. Narodil se v roce 1961 v Leningradě, dnes opět přejmenovaném na Petrohrad. V 80. letech minulého století si odseděl devět let za krádeže, loupeže a zapojení mladistvých do trestné činnosti. Nikdy nezískal vysokoškolské vzdělání, které bylo v sovětské a ruské společnosti normou, ale to zjevně nijak nevadilo. Po propuštění začal v podmínkách divokého kapitalismu 90. let podnikat, začal na prodávání párků v rohlíku. Propracoval se až k provozování luxusních restaurací, kde také poznal Putina, v té době vysokého úředníka na petrohradské radnici.

Ve své restauraci Putina osobně obsluhoval, odtud také přezdívka Putinův kuchař, a oba navázali vřelé vztahy. Zajímavé je, že o této epizodě Putinovy monografie takřka mlčí. Díky přátelství s „nejvyšším“ měl cestičku vždy umetenou a mohl si dovolit nadstandardní projekty, jako lukrativní kontrakt na dodávku jídla pro ruskou armádu. Na oplátku dělal pro Kreml špinavou práci, a to jak na poli dezinformací (založil a provozoval známou fabriku trollů), tak i ve skutečně násilném prosazování kremelských zájmů.

Začátkem roku 2014 se v bojích na Donbase objevila ozbrojená skupina pod velením bývalého výsadkáře Dmitrije Utkina s volacím znakem Wagner, která vojenskou silou podpořila zdejší separatisty a pomohla jim v obsazování vládních budov – v prvním kroku, kterým se na ukrajinském území etablovali, a pak už jen rozšiřovali pole působnosti. A to především do Afriky, kde Wagnerovci působí hlavně ve Středoafrické republice, Libyii a teď fakticky převzali z iniciativy místní vlády od Evropské unie výcvikovou misi v Mali.

Před invazí na Ukrajinu působili Wagnerovci v Sýrii, kde se taky v únoru 2018 odehrál zatím zřejmě historicky největší střed Rusů s americkou armádou. Bojovalo se o ropné naleziště a odhaduje je, že při leteckých útocích zahynulo 80 až 100 Wagnerovců. Kreml dal samozřejmě od celé akce ruce pryč s tím, že šlo o soukromou armádu, se kterou nemá nic společného.

„Druhá šance“ pro vězně

Na začátku ruské invaze proti Ukrajině byl Prigožin spatřen v bojové výstroji v Doněcku. Má se i za to, že jeho diverzanti byli vysazeni ještě před konfliktem v Kyjevě, aby tu vyvolávali nepokoje a zmatky, kolem toho se ale vedou spory. Skutečně viditelně se začali Wagnerovci angažovat zřejmě až v létě, kdy se v Rusku objevily náborové billboardy.

V září pak Prigožin začal s aktivitou, která prakticky neměla od druhé světové války obdoby – verbováním vězňů. Sám objížděl věznice a agitoval, využíval při tom svou vlastní vězeňskou zkušenost. „Hlavně mě zajímají pachatelé vražd a loupeží. Ale ne takoví, kteří někoho oddělali v afektu při pijatice, ale ti, kdo šli vraždit plánovaně a bavilo je to. Zvlášť těm se u nás bude líbit,“ lákal Prigožin. Zájemcům, kteří se dostanou na frontu, slíbil měsíční plat zhruba 200 tisíc rublů a pětimilionovou kompenzaci pro případ smrti. Tím neatraktivnějším slibem ale je milost po odsloužení půl roku na frontě nebo po utrpěném zranění, pokud jim nedovolí vrátit se do bojů.

„Osobně pak ponesu seznam bojovníků určených k omilostnění Putinovi,“ sliboval Prigožin a zdá se, že se mu držet sliby dařilo, protože nikdo z přeživších vězňů si nestěžoval, že by se zase musel vrátit zpátky. Skutečností ale je, že ve Wagnerových jednotkách přežilo asi jen pět až deset procent trestanců (!), protože se s nimi zacházelo stejně jako za druhé světové války s příslušníky smutně proslulých trestních jednotek – buď jít do sebevražedných útoků, nebo být takzvaně „vynulováni“ svými opatrovateli.

V listopadu Wagnerovci bez skurpulí publikovali na síti Telegram videozáznam zachycující vraždu Jevgenije Nužina údery perlíku do hlavy. Někdejší vězeň Nužin upadl v září 2022 do ukrajinského zajetí a po svém návratu na ruskou stranu v rámci výměny byl obviněn z dezerce.

V normální zemi a situaci by byl každý původce takového videa obviněn z brutální vraždy a zavřen. Prigožin ale mohl takové věci provádět naprosto beztrestně. Stejně jako si vytahovat z vězení lidi určené k výkonu trestu za nejtěžší zločiny a hnát je na smrt či jim dát milost, pokud to přežili. Lze konstatovat, že takovými pravomocemi nevládl v Rusku – kromě prezidenta – už nikdo.

Ten děda je úplný pitomec…

Na druhou stranu se Prigožinovi podařilo vytvořit poměrně efektivní armádu prakticky jen s bojovými složkami, vlastním dělostřelectvem a letectvem, kdy velitelé či specialisté byli najímáni na základě slušně placených kontraktů. Armáda to byla určitě efektivnější než oficiální ruské vojsko. To ovšem také Wagnerovcům zajišťovalo logistiku, protože zřizovat si masivní zabezpečovací složky, které bývají i v poměru dvě ku jedné, už Prigožin neměl čas ani zájem. A právě na logistice armáda zase Prigožina dokázala podusit.

V zimě se u Wagnerovců začaly objevovat potíže v zásobování municí. Ty postupně dosáhly takové úrovně, že Prigožin osobně vinil vedení armády ze smrti svých lidí. Na jednom z videí ze začátku května stojí před několika desítkami zabitých těl a vyjadřuje se vskutku bez servítků.

„Teď mě poslouchejte, vy za***ný k**vy. Toto jsou něčí z****ení otcové a něčí synové. A ty mrchy, které nám nedávají žádnou z*****nou munici, se budou smažit v pekle a žvýkat své zkur**né vnitřnosti. Máme sedmdesátiprocentní nedostatek munice. Šojgu! Gerasimove! Kde je ta za***ná munice? Podívejte se na ně, proboha!“ hřímá Prigožin.

Na telegramovém kanále Igora Girkina Strelkova se ale objevily výhrady, že Prigožinovy nářky jsou liché, protože málo munice dostávají všechny jednotky ruské armády, a Wagnerovci jsou naopak privilegováni a i ve všeobecném nedostatku mají příděly vyšší. Současně dostala v únoru Prigožinova skupina stopku ve věznicích a nábor si už dělá sama armáda, která, jak říká šéfka nevládní organizace Rus Siďaščaja Olga Romanovová, za tímto účelem pozměnila zákony.

„Místo toho, vystřelit náboj, zlikvidovat protivníka a zachránit život našeho vojáka – zabíjejí nás. A šťastný děda přemýšlí, co je pro něj nejlepší. … Co bude naše země dělat, co budou dělat naše děti, vnuci, jaká bude budoucnost Ruska a zda vyhrát válku, pokud se ukáže, že tento děda je úplný pitomec,“ nechal se Prigožin slyšet v dalším videu, publikovaném devátého května. Není sice úplně zřejmé, že oním „dědou“ myslí Putina, napadne to ale každého, kdo si citát přečte.

Tady se už Prigožin dotýká nepsaného tabu – kritizovat nejvyššího. Jak je možné, že mu to prochází?

Potenciál pro převrat?

Prigožin není prostý gubernátor či oligarcha, kterého lze eliminovat bez výraznějšího úsilí. Má ochranku a soukromou armádu, ze které udělal paralelní mocenskou složku. A je proč se ho bát. Něčím podobným disponuje kromě něj jej jeden člověk, čečenský vůdce Ramzan Kadyrov. Prigožin zřejmě nebude vzor vůdce, kterého by ruský národ přijal podobně, jako tomu bylo u Putina – jeho trestní minulost a obhroublé způsoby kriminálnického „Vora v zakoně“ mnohé odrazují.

Prigožnovo jméno se objevilo v nedávné aféře s uniklými dokumenty z americké letecké národní gardy. Měl prý na schůzce s ukrajinskými tajnými službami nabízet, že provalí pozice ruských vojsk na Krymu výměnou za to, že se Ukrajina stáhne od Bachmutu. On sám to označil za nesmysl s tím, že od začátku invaze na Ukrajinu v Africe nebyl. „Zdá se to být další fejk,“ komentoval to mluvčí Putina Dmitrj Peskov.

I případná falešná hra může zapadat do tiché diskreditační kampaně vedené proti němu jeho nepřáteli, jako je Šojgu či Gerasimov, část armády mu ale naopak fandí. Třeba zmíněný šéf týlu generál  Mizincevov byl před třemi týdny sesazen a ihned přešel jako Prigožinův zástupce k Wagnerovcům. A nejde o ojedinělý případ. Potenciál k silovým řešením typu státního převratu Prigožin určitě má, a tak se můžeme ještě dočkat překvapení. Otázkou je, nakolik by byl lepší alternativou toho současného zla.