Nepo baby, který si jde svou vlastní cestou: Mat213 o rodině, hudbě a (ne)bourání hranic
Do Večerky zavítal malíř, muzikant a podcaster Matěj Čech známý pod jménem Mat213. Jelikož mu před nedávnem vyšlo nové, již šesté album, Nesu oheň, probrali jsme ho zevrubně se vším, co k tomu patří. Co se mu nejvíc povedlo? Jaký „easter egg“ nikdo neodhalil? A proč se nesnaží vymyslet nic, co bude bořit hranice? To všechno zjistíte v nejnovějším dílu Večerky. Taky se podíváme na to, jak velkou roli hraje v jeho životě nepotismus, proč jeho hudba rozděluje a co mu leží tzv. v šuplíku.
„No jsem nepo baby. Tu definici jsem po té mé cestě, co jsem začal dělat hudbu, nesplňoval. Vždycky jsem si to chtěl dělat sám a nějak mi v tom nepomáhali. Ale beru to tak, že i když už ti třeba jen radí a mají ten kulturní kapitál, tak i přesto, že ty rady neposloucháš a přijdou ti ze začátku dementní, tak je považuju za nějakou výhodu,“ říká Matěj, který se ohlíží na vliv táty – režiséra Michaela Čecha a dědečka – muzikanta a umělce Františeka Ringo Čecha. Unavuje Mata tohle téma? A přemýšlel nad tím, jestli tuhle stránku života skrývat, nebo ji naopak někdy takzvaně pořádně „vydřenil“?
Mat213 je muzikantem, který tak trochu rozděluje veřejnost. Buď ho milujete, nebo pro to, co dělá, nemáte absolutní pochopení a připadá vám, že se svět musel zbláznit. Tak to aspoň působilo, když získal ocenění české hudební kritiky Apollo a části našeho rybníčku to rozhodilo sandál. Jak na tuhle kauzu kouká zpětně? Ve Večerce zjistíte, že to dost záleží na jeho aktuálním rozpoložení. Jeden den jde cestou pokory, jak by možná řekl Petr Ludwig, jindy se vzbudí a zvolí násilí. „Dneska fakt mám dobrou náladu a cítím se jako král. A vždycky v ten moment říkám: hej, jsou to fakt č*ráci, vůbec to nepochopili,“ říká Mat, zatímco jiné dny volí smířlivější slova. Doufá v získání dalších cen, které vyvolají vlnu nevole?
Jak se staví k tomu, že dostává nálepky jako mluvčí generace Z a digitální písničkář? Ačkoli jeho hudba možná svým žánrovým rozkročením cílí spíš na mladší generace, témata v ní najdeme univerzální. Lásku a party jsme si minimálně jednou prožili všichni, no ne?
Matěj taky v jednom z rozhovorů řekl: „Nechci dělat nový hranice bourající věci, který nikdo neviděl nebo neslyšel, chci dělat věci, co už všichni viděli a slyšeli, ale chci je dělat po svým.“ Myslí si, že je v tom větší svoboda, nesnažit se dělat něco neotřelýho? „Myslím si, že je tam určitě víc svobody, ale zároveň je to na kreativu složitější, protože já jsem tohle jako vlastně k tomu došel kvůli tomu, že pořád sleduju nějaký mikrotrendy. A třeba i na AVU se hodně řešily mikrotrendy v hudbě jako třeba: co bylo progresivnější, bylo experimentální, co bylo avantgarní, bylo lepší. A začalo se to větvit, vrstvit a dneska se to strašně rychle mění,“ vysvětluje Mat213 svůj novátorský přístup k tomu, jak na hudbě pracuje on.
Chtěl by být součástí mainstreamu? Dá se v Česku uživit hudbou? Koho měl jako nejposlouchanějšího umělce ve Spotify Wrapped? Co si myslí o celé iniciativě Česko bez hluku? A pro co si chodí nejčastěji do večerky? To zjistíte v nejnovějším díle našeho podcastu, kde najdete hodně věcí na malém prostoru. Tohle je Večerka s Matem213.
