Není nic horšího než se vrátit ke starýmu deníku a zjistit, že jsi byla zrůda, říká spisovatel Martin Váša
Rád bych, ale nechce se mi. To je situace, kterou zažíváme během života občas asi všichni. Někdo nás někam pozve, víme, že bychom možná i měli, ale co s tím, když se nám nechce? Na to nabízí odpovědi v knize Rád bych, ale nechce se mi novinář, spisovatel s doktorátem ze čtení mezi řádky Martin Váša. Je tenhle přístup Martinovou novou filozofií? A umí sám říkat ne? „Je to forma manifestace, učím se to. Ne je celá věta. Ne je ne, nikomu nedlužíš vysvětlení, nemusíš si vymýšlet,“ říká autor k poučení, které si můžeme do života odnést po přečtení jeho třetí knihy. Co dalšího od ní čekat? Měl by ho hrát Stanislav Majer, nebo Tilda Swinton, až se kniha zfilmuje? A proč nečíst staré deníky? To všechno najdete ve Večerce!
Proč si Martin volí pro svoje knihy zrovna deníkovou formu? „Je milosrdnější, snadněji se čte, máš tam naprostou svobodu,“ říká. Coby člověk moderní s problémy udržet pozornost obzvlášť to, že se snadno čte, kvituju. „Možná je to ale jen moje lenost a inkompetence,“ dodává Martin s humorem sobě vlastním. Ten dominuje všem jeho knihám. Co dalšího čekat od té nejnovější? „Je to knížka o tom, jak se naučit říkat ne, ale i o tom, kdy naopak říct ano. O tom, jak naslouchat vnitřnímu hlasu a řídit se tím.“ To by se nám všem, myslím, mohlo hodit.
Když sahám po deníkových typech knih, očekávám od nich už od dob Bridget Jones oddechovku (ano, u Anny Frankové jsem samozřejmě věděla, do čeho jdu, nebojte). A tu si ráda kdykoli přečtu. Číst si ovšem svůj vlastní deník, do toho se dobrovolně pustí asi málokdo. Martin se minimálně podle jeho částečně autobiografických knih vyznačuje notnou dávkou sebereflexe, proto se nabízelo zreflektovat, jak téma čtení starších textů a deníků vidí on sám. „Když si přečtu svoje starý texty, tak se přesvědčuju o tom, že psát neumím. Je to docela bolestivý. Čím jsou starší, tím je to bolestivější. Jak se říká, že je journaling dobrej pro tvoje duševní zdraví, tak se ptám, kdo to říká?! Není nic horšího než se vrátit ke starýmu deníku a zjistit, že jsi byla zrůda. Nebyl jsi vždycky Miranda. Byl jsi i Carrie!“ A tak je to v životě se vším. Minimálně v tom mém a Martinově.
Jak se staví ke kritice, čte ji? Bere si ji osobně? A dočítá všechno, co ho nebaví? „Myslím si, že by člověk neměl dočítat knížku, která ho nebaví. Život je krátkej. Neměla bys dokoukávat film, kterej tě nebaví. Šla jsi na představení, který má skvělý ohlasy a nebaví tě? V přestávce odejdi. Vůbec nechápu nutkání něco dojet. Proto chápu, že někdo knížku neocení proto, že to není jeho šálek čaje,“ říká Martin. Jestli se má člověk někde inspirovat a motivovat, tak by to neměl být Marcus Revolta, ale Martin Váša, říkám já. Co si tedy přečíst, kam zajít, za co utratit peníze? A taky pro co si nejradši chodí do večerky? To zjistíte ve Večerce s Martinem Vášou. Hotová instantní polévka pro (d)uši.
