Pomohou psychedelika v budoucnu lékařům s léčením depresí?
Deprese je celosvětově čtvrtou nejčastější příčinou invalidity, 20–30% pacientů je přitom rezistentních ke standardní léčbě. Po celém světě se proto hledání co nejúčinnějšího léku věnují mnozí odborníci. V poslední době se hovoří především o využití potenciálu psychedelických látek od MDMA až po psiclocybin.
V České republice se výzkumu na tomto poli věnují také vědci z Centra pro výzkum psychedelik v Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech. Loni zde tým pod vedením MUDr. Tomáše Páleníčka spustil například klinickou studii s názvem PSIKET001, která je celosvětově úplně prvním výzkumem porovnávajícím antidepresivní účinek dvou psychedelických látek s léčebným potenciálem – psilocybin a ketamin.
Jak v reálu vypadá takové psychedeliky asistované terapeutické sezení? O svůj pohled se s Reflexem podělil Mgr. Marek Nikolič, studijní psycholog a člen terapeutického týmu NÚDZ. Tady jsou jeho zápisky:
„Podáváme pacientovi 5 neoznačených pilulek. Pacient je zapíjí vodou a ulehá na postel. Nasazuje si masku na oči a na uši si nasadí sluchátka, kde hraje náš playlist. V místnosti jsme tři. Pacient je uveleben v polosedě, vedle něj jsou z každé strany křesla, ve kterých sedíme já a kolega – dva studijní terapeuti, muž a žena. Jsme v místnosti, která připomíná spíše jemně dekorovaný obývací pokoj než nemocniční oddělení v prvním patře Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech – místo, kde právě probíhá klinická studie se záměrem porovnat vliv aktivní látky magických hub psilocybinu, ketaminu a midazolamu; u pacientů trpících depresí rezistentní na léčbu.
Změny v mozku
Nastává klidná fáze a mé myšlenky zabrouzdají k tomu, co se pacientovi asi děje. Vždy chvíli trvá, než to začne, doba se u každého různí. Může to být 10 minut, může to být hodina. Intenzita vlivu přichází ve vlnách jako stoupající příliv, než dosáhne svého maxima a začne opět odeznívat. Psychedelika, mezi které patří i tzv. magické houby, aktivně mění naše vnímání, emoční prožívání i přemýšlení. Jednotlivá centra v mozku sice sníží svou aktivitu, ale přitom začnou více komunikovat mezi sebou. Zejména ta vzdálenější, která normálně nekomunikují napřímo. Centra, která v normálním stavu fungují tak trochu na střídačku, buď jedno, nebo druhé, začnou být aktivována spolu. Navíc mozková aktivita začne být více nepředvídatelná, náhodná a spontánní. Některá experimentální data pak ukazují, že se mozek více naladí na své prostředí, na hudbu a lidi okolo.
Tyto změny v mozku se projevují například tak, že se pomíchají smysly vnímání. To znamená, že je pak třeba možné vidět hudbu nebo slyšet barvy. Emoce mohou začít plynout s podněty z okolí, například veselá písnička způsobí radost a smutná spustí prožitek smutku. Tyto prožitky mohou být spojené s představami nebo vzpomínkami, jež mohou více či méně intenzivně zaplavovat vědomí. Mohou se objevit vizuální i sluchové halucinace, ale falešné, to znamená, že pacienti si jsou vědomi, že jde o něco nenormálního. Stává se, že se objekty prolnou do sebe, barvy se zvýrazní, mohou se objevit i geometrické obrazce. Také čich může zesílit. A naše denní vědomí může najít uvědomění sama sebe. Může pocítit zánik všech hranic a splynout ve všeobjímající bezbřehost.
Pohoda uvnitř i navenek
Tyto zážitky jsou za hranicemi normálního, a tak když přicházejí poprvé či velmi intenzivně, mohou vyvolat úzkost a strach. Je tedy velmi důležité se na změněný stav vědomí dobře připravit. My s našimi pacienty trénujeme způsoby, jak tyto náročnější situace zvládat. Zjednodušeně, tyto situace se dají zvládnout dvěma způsoby. První je vnitřní nastavení. Pacientům radíme, aby vše přijali a aby na to, co se děje, nahlíželi jako nezávislý pozorovatel s vědomím, že vše stejně tak jak přišlo, zase odejde. Druhé je uvolnění se do situace. K tomu například pomůže hluboké prodýchávání do břicha. Je důležité být v dobrém rozpoložení, bez očekávání, ale i vědět, že jsme v bezpečném prostředí se zkušenými průvodci. Zkrátka že to je v pohodě uvnitř i navenek.
A tak přemýšlím, proč vlastně pacientům nabízíme možnost mít pozitivní, ale potenciálně i složitou zkušenost? Vliv psychedelik se dá rozdělit na akutní, co jsme si popsali výše a který souvisí s koncentrací aktivní látky v krvi, a dlouhodobý, který může přetrvat dlouho po ukončení sezení. Tento dlouhodobý vliv je, že ta samotná zkušenost nám může ukázat něco o nás. Ukazuje se, že tento stav disponuje potenciálem léčit: může pomoct zlepšit náladu, vytáhnout člověka z deprese, pomoct se závislostí, pomoct s obsesemi, demoralizací a úzkostmi a v některých případech i se stresovými poruchami a traumaty. Co více, u pacientů vidíme okamžité zlepšení již po jediném užití, které může trvat týden, měsíc nebo až tři. Tento pozitivní efekt se navíc někdy dá prodloužit psychoterapií. Navíc některá data ukazují, že tento léčivý efekt je nejen okamžitý a trvající, ale i preventivní. To by mohlo znamenat, že psychedelická zkušenost jednou za čas může předejít úpadkům nálady, energie a dodá vůli k tomu, žít život takový, jaký chceme.
Mám jasno
Nakonec přemýšlím, že pacient mohl dostat placebo a pospává, nebo v opačném případě nemusel na aktivní látku reagovat. Jako u všech léčiv, i psychedelika na některé zapůsobí a na jiné ne – nejsou řešením pro všechny, nicméně některým na jejich cestě k vyléčení, užité v adekvátním prostředí, mohou opravdu pomoct. Vrátím se zpátky do přítomnosti a koukám, jak si pacient sundává sluchátka i klapky na oči a rozhlíží se po pokoji. Přímým hlasem se zeptá, jestli si může dát něco k snědku, a my mu nabídneme pohoštění. A já v této placebem-kontrolované zaslepené studii vlastně nevím, co za látku dostal. Jeho projev byl celkově klidný, objektivně by se dalo říct, že spal nebo odpočíval. Ale pohled zdá se jistější a hlas jasnější než před několika hodinami, a tak mám jasno.“
Momentálně probíhající studie v NÚDZ hledá další účastníky do výzkumu. Jde o pacienty s diagnózou deprese, kteří zůstávají rezistentní vůči standardním formám léčby, kdy jim nezabírají předepsané léky ani terapie. Ti tak mají jedinečnou příležitost přispět soudobému vědeckému poznání a vyzkoušet tuto formu léčby. Více informací je možné najít na webu www.psiket.cz, podpořit jedinečnou práci českých vědců lze skrze PSYRES Nadační fond pro výzkum psychedelik na www.psyres.cz.
Využití psychedelik v psychoterapii se věnuje i dokumentární film Fantastická terapie, který jako svůj absolventský film natočila v roce 2022 Anna Rotreklová, studentka Multimediální techniky na Slezské univerzitě v Opavě. Pravidelně se také konají přednášky odborníků na téma psychedelik a jejich výzkumu. Jedna taková, s názvem Psilocybin vs Ketamin ve studii PSIKET001 se uskuteční v pátek 14. dubna od 18.30 v prostoru Ze Mě v Praze 10.
