Záhada signálu WOW!: Příliš struční mimozemšťané? Možná jsme zaslechli něco, co nebylo určeno naším uším
Zdá se, že není důvod, proč by v obrovském vesmíru s miliardami planet nemohly být i jiné civilizace, než je ta naše. Přesto vesmír mlčí. Anebo se přece jen už ozval? Existuje několik případů sporných signálů, z nichž asi nejpodivnější je ten, pro který se vžilo označení WOW!
Stalo se to 15. srpna 1977. Radioastronom doktor Jerry R. Eman kontroloval záznamy radioteleskopu přezdívaného Big Ear (Velké ucho) v Delaware a nečekal víc než jen každodenní rutinu: slabé signály z přirozených zdrojů. Jenže Velké ucho bylo součástí programu hledání radiových relací mimozemských civilizací – a vesmír stále mlčel.
Radioteleskop pracoval automaticky. Byl napojený na počítač, který na pás papíru zaznamenával údaje o zachycených signálech – čísla od jedné do devíti, která vyjadřovala jejich intenzitu. Pouze kdyby čísla nestačila, přišla by na řadu písmena abecedy. Práce obsluhy se omezovala na pravidelné kontroly. Vzrušující na ní byla právě jen ta naděje, že jednou se ozvou – kdo vlastně? Ale pokaždé to bylo stejné: jen sloupce číslovek, za něž mohly slabé nepravidelné poruchy přírodního původu.
Ale jednoho dne spatřil Jerry Ehman na pásu papíru něco, co mu vyrazilo dech. Z nekonečné změti čísel trčela nápadná skupina znaků: 6EQUJ5. Nejenže počítači nestačila čísla – téměř vyčerpal i zásobu písmen v abecedě.
„Vůbec jsem v tu chvíli nepřemýšlel – byla to nejpodivnější věc, jakou jsme do té doby zachytili. A tak jsem v prvním radostném vzrušení to místo záznamu zakroužkoval a na okraj připsal výkřik WOW!,“ uvedl později.
Pod tímto označením signál vstoupil do historie.
Vysílání z vodní jámy
Signál s délkou vlny blízkou 21 centimetrům (1420 MHz) přesně odpovídal představám astronomů o frekvenci, na které je nejvýhodnější realizovat pokusy o spojení s cizími inteligencemi. Jde o frekvenci spektrální čáry vodíku, proto se jí také říká vodní jáma. Vodík je nejjednodušší a nejběžnější prvek ve vesmíru, dá se proto předpokládat, že každá civilizace, která se rozhodla zkoumat vesmír, sleduje svými radioteleskopy vodní jámu. A ze stejných důvodů na této frekvenci také vysílá, protože předpokládá, že stejně uvažují i jiní. Vodíková jáma je považována za tak slibnou, že byla prohlášena za tzv. chráněnou frekvenci, kterou je kvůli hledání mimozemských relací zakázáno používat pro běžné pozemské spoje.
„Vodní jáma je jasným místem pro setkávání kosmických komunit,“ říká vědecký publicista Brian Dunning, moderátor podcastu Skeptoid.
Signál WOW! nejevil posun frekvence, který by prozrazoval, že jeho zdroj se vzdaluje nebo přibližuje. Zjevně vypadal jako umělý, přitom nepocházel ze Země, z letadla ani z kosmické lodi a byl téměř třicetkrát silnější než běžné pozadí radiového šumu vesmíru. Ve směru, odkud dorazil, se v tu chvíli nenacházelo žádné známé těleso sluneční soustavy.
„To, že se při vyhodnocování signálu WOW! počítač dostal až k písmenům Q a U, vyjadřuje výjimečnost případu,“ komentoval později událost doktor Ehman. Kdyby stroj měl k dispozici čísla nad deset, vypadal by záznam takto: 6, 14, 26, 30, 19 a 5.
Během příjmu záhadného signálu teleskop mířil do těch míst oblohy, kde je souhvězdí Střelce (Sagittarius). Velké ucho se nemůže natáčet, signál tedy mohl rychle zesílit a ještě rychleji ustat i proto, že zdánlivý pohyb oblohy posunul zdroj z jeho zorného pole. Na souhvězdí Střelce proto zamířily další radioteleskopy, nic zvláštního už ale nezachytily.
Souhvězdí Střelce ovšem není jen tak obyčejná oblast oblohy. Tím směrem, ale daleko za ním se nachází střed galaxie, supermasivní černá díra, která každým okamžikem polyká obrovské množství okolní hmoty. Souvislost se signálem WOW! sice není jasná, přesto nemusí jít o náhodu.
Signál WOW! trval pouhých 72 vteřin a mnohé nasvědčovalo tomu, že přišel v podobě úzce směrovaného paprsku. Naskýtá se otázka, proč by se neznámá civilizace ozvala jen jednou, a to ještě na pouhých 72 vteřin.
Někteří vědci proto soudí, že záhadný zdroj možná ve skutečnosti vysílal déle (nebo dokonce stále vysílá), ale že jej nějaké fyzikální příčiny nakrátko zesílily. Připomínají jev známý jako gravitační čočka, kdy průchod světla kolem hmotné hvězdy nebo galaxie vede k zesílení nebo zdvojení obrazu velmi vzdálených objektů. Podobný efekt mohl postihnout i vysílání WOW!
Jiní se domnívají, že vysílač rotoval nebo se jinak pohyboval a úzký svazek elektromagnetických vln zasáhl Zemi jen náhodně. Například mohlo dojít k situaci, kdy by se Země nakrátko ocitla mezi dvěma navzájem komunikujícími objekty. Zaslechli jsme tedy něco, co nebylo určeno nejen Velkému uchu, ale lidským uším vůbec.
Marné hledání zdroje
Později se na to místo zaměřily i novější a výkonnější přístroje a opět nic neobjevily. Do dnešního dne už počet těchto marných pokusů daleko přesáhl za stovku.
Roku 2016 vzbudil pozornost planetolog Antonio Paris z St. Petersburg College na Floridě, který tvrdil, že zdroj signálu odhalil. Podle něj šlo o vyzařování vodíkového oblaku obklopujícího dvě komety nacházející se toho dne ve stejné oblasti oblohy. Jeho kolegové ale namítali, že takové chování není u komet známé, a navíc 15. srpna 1977 byly Parisem zmiňované komety jinde.
Po letech marného snažení něco najít nakonec sklouzl ke skepticismu i objevitel signálu Wow!: „Kdyby signál pocházel od inteligentních bytostí, nejspíš by vysílaly častěji. Hledali jsme to znovu nejméně padesátkrát. Pokud tam něco bylo, museli bychom to zachytit znovu. Něco mi říká, že to přece jen byl pozemský signál, který se odrazil od nějakých úlomků kosmické hmoty.“
Ale nemožnost nalézt zdroj signálu WOW! podruhé je i slabou stránkou mnoha hypotéz, které se jej snaží vysvětlit přirozenými příčinami. Pokud by takto z nějakého důvodu vysílala třeba černá díra, pulsar, hvězda nebo mezihvězdná hmota, ve většině případů není důvod, proč by svou aktivitu omezila jen na jeden krátký okamžik dne 15. srpna 1977.
Seriózní vědci nakonec většinou na signál WOW! zanevřeli a odklidili ho do nelichotivého sousedství létajících talířů, yettiho nebo Atlantidy. O to radostněji se ho chopili zastánci konspiračních teorií. Nejenže přesně určili místo původu, ale mnozí ho dokonce rozluštili. Před lety jsem dostal sáhodlouhý dopis, jehož autor tvrdil, že ze signálu WOW! vyčetl i podobu jeho autorů. Kdybyste to náhodou chtěli vědět, tak mimozemšťané mají hlavu obrovské vosy a bicepsy kulturisty fetujícího anabolika...
Serióznější je tvrzení španělského astronoma Alberta Caballera, který roku 2022 oznámil objev hvězdy podobné Slunci v oblasti souhvězdí Střelce. Pocházel signál WOW! odtud? Problém je, že nás od ní dělí 18 000 světelných let a na takovou vzdálenost zatím nejsou vědci schopní zjistit nic určitějšího.
Slavný radioteleskop Big Ear nakonec nedopadl dobře. Půdu, na níž stál, její vlastník (jímž byla Ohio Wesleyan University v Delaware) počátkem 80. let prodal developerské firmě. Dlouho to na práci vědců nemělo vliv a teleskop se ještě stačil zapsat do Guinessovy knihy rekordů jako přístroj, který byl nejdéle „na plný úvazek“ ve službách programu SETI (hledání signálů mimozemských civilizací). Jenže v 90. letech se developeři rozhodli svého vlastnického práva využít. Roku 1998 byla obří anténa rozebrána a místo ní tu vzniklo osmnáctijamkové golfové hřiště.
