Tajemství věčné energie: Proč je funkční termojaderný reaktor stále hudba budoucnosti?

Myslím, že termojaderná fúze jako zdroj energie budoucnosti teď vypadá věrohodněji než před deseti lety, uvedl nedávno Omar Hurricane, vedoucí programu jejího výzkumu v americké Lawrence Livermore National Laboratory. „Ale v příštích deseti až dvaceti letech to ještě nepůjde, takže potřebujeme jiná řešení.“

Tony Donné, programový manažer projektu EUROfusion, je méně diplomatický: „Každý, kdo říká, že za pět nebo deset let budeme mít funkční termojaderný reaktor, je buď ignorant, nebo lhář.“

Naproti tomu zpráva FIA Global Fusion Industry Report tvrdí, že 66 procent hlavních hráčů v odvětví se domnívá, že první fúzní elektrárny dodají elektřinu do sítě už v roce 2035 nebo ještě dřív.

„Jaderná fúze je majákem naděje na budoucnost bez emisí uhlíku a bez závislosti na omezených zdrojích,“ jásá v budovatelském duchu vědecko-technický komentátor Kit Million Ross v odborném časopisu Power Technology. „Přestože tu stále jsou velké překážky, představuje jaderná fúze pozoruhodný důkaz lidské vynalézavosti a vědeckého pokroku."

Dokument Evropské komise nazvaný Volba energie pro budoucnost Evropy je ještě konkrétnější a optimistický: „Fúzní elektrárny budou vhodné pro výrobu základní dodávky energie a budou sloužit potřebám hustě obydlených oblastí a průmyslových zón. Mohou také vyrábět vodík pro takzvanou vodíkovou ekonomiku.“

Energie do skonání věků

Jaderné elektrárny už máme, takže by se mohlo zdát, že stačí přidat předponu „termo-“ a je vymalováno. Tak jednoduché to ale samozřejmě není. Mnoho lidí se v tom však nevyzná a vidí v termojaderném získávání energie jenom trochu složitější verzi toho jaderného. V angličtině je možnost zmatení ještě větší: jaderným reakcím v dnešních elektrárnách, kdy jde o štěpení atomů, se říká „fission“, termín pro termojaderné reakce v elektrárnách budoucnosti je „fusion“.