Cyril Höschl: Je přirozené, že se někteří muži převlékají do ženských šatů, nebo se jedná o „úchylku“?
Vážený pane profesore, zajímalo by mne, jaké pohnutky mají někteří muži, že se rádi převlékají do ženských šatů (nemyslím tím různé show, kde bývají důvody ryze komerční)? Hodnotí toto chování psychologická věda ještě jako přirozené (v rámci nějaké širší normality), nebo se již jedná o jakousi „úchylku"? Děkuji, Pavel Čejka
Pro pořádek si řekněme, že těmito otázkami se spíše než psychologická věda a psychiatrie dnes zabývá speciální obor – sexuologie. Převlékání mužů do ženských šatů je fenomén starý, kam až paměť sahá. V průběhu času se značně měnil pohled na takové chování, jež na veřejnosti bývalo spíše zdrojem zábavy či opovržení. S rozvojem sexuologie ve druhé polovině minulého století se na základě hlubšího zkoumání tohoto jevu začaly odborné názory na něj třídit a odlišovat tzv. deviantní chování od pravé sexuální deviace, jak se tomu tehdy říkalo.
Za deviantní chování se označovalo nezvyklé chování podložené sexuální motivační strukturou (zde tedy opomíjíme komerční a zábavní účely, o kterých se zmiňujete), které nebylo preferované. Právě preference bylo to kouzelné slůvko, jež odlišovalo toto chování od pravé deviace – transvestitismu. Jestliže převlékání do ženských šatů bylo preferovanou, a tedy upřednostňovanou sexuální aktivitou muže, jenž měl jinak příležitost k normálnímu heterosexuálnímu styku, označovalo se jako pravá deviace – transvestitismus, který se svou podstatou pohyboval někde mezi fetišismem a transsexualismem.
Fetišismus je erotické zaměření na určité druhy prádla či předmětů, módních doplňků nebo na jisté části těla, jež zastupují sexuální objekt. Transsexualismus je nesoulad mezi psychickým a anatomickým pohlavím, a tedy identifikací s pohlavím opačným, pochopitelně spojený s touhou mít jeho tělesné znaky a projevy. Transsexuál je člověk, který má primární pohlavní znaky muže, ale cítí se být ženou, tzv. male to female, nebo člověk, který má pohlavní znaky ženy a cítí se být mužem, female to male. Pohled na tyto odchylky v chování se časem měnil směrem k větší otevřenosti a toleranci vůči různým nestandardním projevům, jež začala zahrnovat i širší norma.
Ruku v ruce s tím se také změnila terminologie, a to i odborná. Dnes se nehovoří o sexuálních deviacích, ale o parafiliích, přičemž kritéria pro zařazení do diagnostické kategorie některé z parafilií se zpřísnila natolik, že nelze jako parafilika označit každého, kdo se převléká do šatů opačného pohlaví nebo kdo má jiné erotické preference. Pojmem transvestitismus je zpravidla označována forma fetišismu, kdy transvestita dosahuje sexuálního vzrušení tím, že se převléká do šatů opačného pohlaví, anebo že vystupuje v sociální roli opačného pohlaví. Přitom však na rozdíl od transsexualismu je identifikován v souladu se svým biologickým pohlavím, tj. není nespokojen se svým pohlavím a netouží po jeho operativní změně. Přestože transvestitismus se týká většinou heterosexuálních mužů, je zde určitý průnik s homosexuální orientací, neboť mnozí transvestité uvádějí zkušenosti s homosexuálním stykem.
Změna popisu zahrnuje i to, že zejména na západě je termín transvestita považován za zastaralý a hanlivý a jako vhodnější náhrada se používá termín cross-dresser. Přitom pojem crossdressing není přesným synonymem pojmu transvestitismus. Hlavní rozdíl je trvalý motiv sexuálního uspokojení u transvestitismu, kdežto crossdressing označuje situace, kdy je jedinec převlečen za osobu opačného pohlaví, ale jeho motivy mohou být různé. Někdy se v odborné terminologii ještě rozlišuje fetišistický transvestitismus, kdy je sexuální vzrušení vázáno tak říkajíc „na prádlo“, a na transvestitismus dvojí role, kdy zdrojem vzrušení je „role opačného pohlaví“.
V lékařské klasifikaci se fetišistický transvestitismus řadí mezi parafilie, kdežto transvestitismus dvojí role se řadí jako porucha pohlavní identity. Tak jako v 60. letech minulého století byla homosexualita vyřazena z Mezinárodní klasifikace nemocí, tak v poslední 11. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí byly vyřazeny oba typy transvestitismu. Dnes je tedy tendence dívat se na převlékání mužů do ženských šatů jako na spektrum chování, jež je pro některé lidi přirozeným způsobem sebevyjádření, pro jiné to může představovat příznak hlubšího psychologického problému. Důležité je individuální posouzení a vnímání daného člověka. Není tedy správné automaticky označovat toto chování za patologii.
Může se jednat o komplexní fenomén s různými motivacemi, jež by měly být vnímány s respektem a pochopením. V případě, že se muž v souvislosti se svým převlékáním potýká s úzkostí nebo neklidem, je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Takže podtrženo a sečteno, zatímco dříve převlékání mužů do ženských šatů (vzácně opačně) bylo považováno za sexuální deviaci, později za parafilii, dnes je to v rámci rozšířených hranic normality výraz postoje „proti gustu, žádný dišputát“.
