Náročné podmínky ve vesmíru nejsou nic proti těm, jež vládnou v oceánu. Už v kilometrové hloubce je absolutní tma a drtivý tlak, který z běžné ponorky udělá hromadu šrotu. Loňská tragédie miniponorky Titan je dalším důkazem toho, že posílat dolů roboty je bezpečnější a levnější než riskovat lidské životy. Tyto stroje se čím dál víc uplatňují v civilním výzkumu i ve vojenském námořnictvu.
„Od smrti nás dělily tři metry,“ napsal slavný podmořský badatel Robert Ballard poté, co se jeho ponorka ocitla v nebezpečné blízkosti vývěru horké vody z mořského dna, jejíž teplota hrozila roztavit plexisklová okna plavidla. „Uvědomil jsem si, že ponorky s posádkou mají nejistou budoucnost.“ Ballarda zážitek inspiroval k návrhu dálkově ovládaných strojů Argo, Jason Jr. a Jason, které se mimo jiné podílely na nalezení a průzkumu vraku Titaniku. Úspěch záběrů, jež natočily v troskách asi nejslavnější lodi všech dob, se stal mocným impulsem k dalšímu vývoji podmořských robotů.
Dnes jsou tyto stroje mnohem dál. Letos na jaře zbrojařská společnost Northrop Grumman u kalifornského pobřeží úspěšně dokončila první kolo testů velké bezpilotní ponorky Manta Ray pro americké námořnictvo. Manažer programu Joseph Dean k tomu řekl: „Cílem vývoje je stroj, který bude zcela autonomní nebo bude vyžadovat jen minimální zásahy a údržbu. Manta Ray obsahuje několik šachet, do nichž lze umístit užitečné zařízení různé velikosti, vyniká nízkou spotřebou energie a schopností urazit velké vzdálenosti bez ovládání člověkem. Žádný jiný stroj s jeho schopnostmi neexistuje.“
Jaké dovednosti to jsou, ale Northrop Grumman drží v tajnosti; na konferenci Sea Air-Space v Marylandu zástupci společnosti pouze ukázali potemnělé záběry přídě a trupu podobného rejnokovi, později zveřejnili snímek Manta Ray plujícího těsně pod hladinou, na němž toho také nebylo moc vidět. Předpokládá se, že jeho vývoj potrvá do roku 2028, schopný operačního nasazení bude po roce 2033.
Zdánlivě trochu sdílnější byla Čína, která zvláštní shodou okolností krátce po Northrop Grummanu představila malé makety hned dvou bezpilotních ponorek UUV-300CD a UUV 300CB. Na rozdíl od Manta Ray mají tvary klasických vojenských ponorek, jen jsou podstatně menší. UUV-300CD je dlouhá 28 metrů a má výtlak 50 tun. Dokáže se potopit do hloubky 200 metrů. Při rychlosti pět uzlů (necelých 10 km/h) může doplout až 500 kilometrů. Dokáže ale vyvinout maximální rychlost 10 uzlů, tedy 19,5 km/h. UUV-300CB je dlouhá jen 11,5 metru, ostatní charakteristiky jsou podobné. Ponorky jsou schopné komunikovat prostřednictvím satelitů, ultrakrátkých vln (UHF) i blíže nespecifikovaným akustickým systémem.
A teď to nejdůležitější: větší z nich má být schopná útočit čtyřmi torpédy, jež nese na palubě. Menší může klást miny nebo provádět průzkum a obě umějí spolupracovat s dalšími plavidly. Není ovšem jasné, zda musí být ovládané na dálku, nebo jestli pracují plně autonomně. A hlavně není jisté, jestli „říše středu“ neblufuje, což umí dobře, jako každý totalitní režim. Ostatně vyrobit malou maketu, postavit ji někde na stůl a přivést novináře není nijak těžké. Odborníci dávají jejich prezentaci do souvislosti s rostoucím napětím mezi Čínou a Tchaj-wanem.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
