Cyril Höschl: Syndrom smějící se smrti a strach, že penis zmizí v břiše
Pane profesore, nedávno se jeden můj známý se mnou přel o název syndromu spojeného s onemocněním šílených krav. Já mám za to, že se jmenuje kuru, on tvrdil, že koro. Není to náhodou jedno a totéž? Děkuji za odpověď. Jiří Procházka
Kuru je název tzv. syndromu smějící se smrti, anglicky laughing death syndrome, který byl popsán na Nové Guinei u etnické skupiny Fore a patří mezi prionová onemocnění, stejně jako nemoc šílených krav. V 50. letech minulého století začali antropologové a lékaři v oblasti východní vysočiny Nové Guineje u Foreů zaznamenávat podivné onemocnění, které se projevovalo třesy, ztrátou koordinace a nekontrolovatelným smíchem, často vedoucím k smrti. Toto onemocnění bylo místními obyvateli nazýváno „kuru,“ což znamená „třesoucí se“ nebo „chvějící se.“
Americký lékař a vědec slovenského původu Carleton Gajdusek si tehdy všiml, že kuru se u Foreů šíří zejména mezi ženami a dětmi. Na základě epidemiologických dat a etnografických studií dospěl k závěru, že nemoc je přenášena rituálním kanibalismem, zejména pojídáním mozků zemřelých, což byla součást pohřebních rituálů. Gajdusekova práce později vedla k identifikaci kuru jako prionového onemocnění.
Priony jsou abnormální bílkoviny, které způsobují degenerativní onemocnění mozku. Na základě této práce, spolu s dalšími výzkumy, se zjistilo, že kuru je způsobeno stejným mechanismem jako jiná prionová onemocnění, například Creutzfeldt-Jakobova nemoc. Za své průkopnické objevy v oblasti těchto onemocnění, včetně kuru, obdržel Carleton Gajdusek v roce 1976 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.
První příznaky kuru jsou většinou bolesti v kolenou, bolesti hlavy, pocit nemoci, horečka, kašel, rýma. Rychle se rozvíjí porucha rovnováhy s podivnou kývavou, kolísavou chůzí. Dalším nápadným příznakem je třes, který je zprvu jemný, později hrubý, stupňující se při rozrušení, ve spánku mizející. K tomu přistupují poruchy koordinace, šilhání, setřelá řeč a poruchy polykání. Název pochází od toho, že v počátečních stadiích je spíš pocit blaženosti (euforie) a záchvaty smíchu při nepatrném podnětu. Teprve potom se dostaví mimická ztuhlost. Před smrtí se objeví inkontinence stolice i moči. Syndrom vede ke smrti během 6-9 měsíců. S ukončením rituálních kanibalistických praktik se výskyt kuru dramaticky snížil a dnes je onemocnění prakticky vymizelé.
Naproti tomu koro (čínsky suō yáng zhèng) je úzkostná porucha pozorovaná v některých oblastech Číny a u domorodých kmenů na Celebesu a v Západním Borneu. Jde o náhlý strach, že penis zmizí v břiše a nastane smrt. Nemocný se chytá za penis nebo mu příbuzní pomáhají. Číňani také používají k záchraně penisu zvláštní dřevěnou sponu. V akutním stadiu může dojít k úpravě po felaci (orální sex). Ženskou obdobou je strach ze ztráty prsou nebo stydkých pysků. Výskyt koro je vzácný, i když jsou popsány i epidemie. Zvýšený výskyt těchto úzkostných syndromů v jihovýchodní Asii je zřejmě ovlivněn kulturními vlivy, zejména nadměrným zájmem o sexuální poruchy, zvláště o ztrátu semene čili plodivé síly.
Váš dotaz mi tak připomíná výrok z Gogolova románu „Mrtvé duše“, kde se postava jménem Manilov diví, jaký rozdíl může způsobit záměna jediného písmenka ve slově. Jeho výrok se stal v ruštině známým a zejména v souvislosti s vodou a vodkou často citovaným příkladem toho, jak i malé odchylky mohou znamenat zásadní rozdíl: «Одна буква, а какая разница» (jedno písmenko a jaký rozdíl!).
