Hop a je tu vodoop aneb Teorie vodní opice. Žili jsme kdysi v moři?

Zatímco někteří paleoantro­pologové jsou stále skeptičtí, přibývá důkazů, že se naši předkové v určité fázi své evoluce brodili nebo potápěli v mělkých vodách při hledání potravy, tvrdí antropolog Marc Verhaegen z belgického Centra antropologických studií. Přesný scénář, kdy a jak k tomu došlo, je stále neznámý, ale můj názor je, že během části doby ledové příslušníci lidského rodu lovili u afrického nebo jihoasijského pobřeží mořské organismy.

Není sám, kdo si to myslí. Něco podobného tvrdí také švédský antro­polog a spisovatel Erik Abrahamson: „Teorie o evoluci člověka ve vodním prostředí odpovídá na řadu otázek. Třeba proč už malé děti instinktivně zadrží dech pod vodou, proč chodíme po dvou nohou, proč nemáme srst a mnoho dalších.“

Avšak reakce většiny vědců jsou striktně proti. Paleontolog, publicista a editor prestižního vědeckého časopisu Nature Henri Gee například tvrdí, že tato teorie je typickou ukázkou pseudovědy, má stejnou hodnotu jako kreacionismus (tvrzení, že člověka stvořil Bůh během jednoho pracovního týdne) a měla by být stejně od­mítnutá.

Erik Abrahamson se snaží přijít i na důvod této skepse: „Po rozhovorech s mnoha vědci jsem zjistil, že teorie jde proti zažitému paradigmatu, které popisuje lidi jako bytosti schopné žít v jakémkoliv prostředí. Teorie o jednom prostředí, v němž naši předkové žili jako vodní opice, vnímají jako anomálii a snaží se ji stigmatizovat.“

Spor Sira Davida Attenborougha

Britský přírodovědec a publicista Sir David Attenborough je díky své popularizaci biologie a ochrany životního prostředí mimořádně populární a velmi respektovaný, dokonce byl roku 2022 nominován na Nobelovu cenu. Jako každá výrazná osobnost má ovšem četné kritiky. Kromě jiného je terčem útoků jeho podpora hypotézy, podle níž náš druh vděčí za svou současnou podobu předkům pobývajícím ve vodě.