Nanoroboti: budoucnost medicíny

Nanoroboti: budoucnost medicíny Zdroj: Coneyl Jay / Getty Images

V americké sci-fi Fantastická cesta z roku 1966 byli hrdinové zmenšeni na velikost mikrobů a vstříknuti do těla vědce v pidiponorce Proteus. Kulisy zobrazující lidské tkáně z perspektivy mikroba tehdy stvořil Salvador Dalí.
Geniální fyzik a nositel Nobelovy ceny Richard Feynman
2 Fotogalerie

Představte si, že byste spolkli chirurga… Nanoroboti jsou budoucnost medicíny, ale i etický problém

Jan A. Novák

„Technické prostředky o rozměrech v řádu nanometrů brzy zcela předefinují zdravotní péči,“ říká Neil Sahota, poradce pro otázky umělé inteligence v OSN. „Umožní provádět chirurgické operace neinvazívním způsobem uvnitř těla, zásadním způsobem změní metody léčby a zajistí včasnou prevenci nemocí. Spojení umělé inteligence s nanotechnologií na molekulární úrovni přinese do medicíny revoluci.“ Kdy to bude? Někteří odborníci soudí, že to nepotrvá moc dlouho.

V současnosti už se provádí řada laboratorních experimentů, takže uplatnění medicínských nanorobotů v lékařské praxi přijde do deseti až patnácti let, tvrdí Son Dung, profesor biomedicínského inženýrství na Hong Kong City University.

Fantastická cesta

Poprvé mohli diváci v kinech vidět operaci provedenou mikroskopickými lékaři zevnitř lidského těla už roku 1966 – ovšem jen jako americkou sci-fi Fantastická cesta (Fantastic Voyage) režiséra Richarda Fleischera s půvabnou Raquel Welchovou v jedné z hlavních rolí. Ve filmu byli hrdinové zmenšeni na velikost mikrobů a vstříknuti do těla vědce, kterého při útěku z Československa zranil komunistický agent. Pidihrdinové bloudili tělem v pidiponorce Proteus, jež byla stejnou technologií zmenšena také. Není bez zajímavosti, že kulisy zobrazující lidské tkáně z perspektivy mikroba tehdy stvořil Salvador Dalí. Téma se ukázalo být nosné, takže je později kultovní autor sci-fi Isaac Asimov popsal v románu. Motiv zmenšování a akce uvnitř lidského těla se ve filmu objevil znovu v roce 1987, když ho režisér Joe Dante zpracoval pod názvem Vnitřní vesmír (Innerspace).

Ve zmíněných filmech šli do akce uvnitř lidského organismu miniaturizovaní lidé, už v prosinci 1959 ale geniální fyzik a nositel Nobelovy ceny Richard Feynman v proslovu pro Americkou fyzikální společnost na Celtechu ukázal cestu, která je mnohem realističtější: „Když se zmíním o miniaturizaci, lidé mi říkají o elektromotorech velikosti nehtu na malíčku. Ovšem to nic není, chci mluvit o něčem jiném, o neuvěřitelně malém světě… Může to vypadat jako bláznivý nápad, ale představte si, že byste spolkli chirurga. On by se pak cévami dostal do srdce a porozhlédl by se tam. Třeba zjistí, která chlopeň je vadná, vezme nástroj a opraví ji. Jiné miniaturní stroje by byly v organismu zabudované trvale a pomáhaly by nedostatečně fungujícím orgánům.“

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!