Někteří lidé mají v sobě neandrtálské viry. Škodí jim?
Některá závažná onemocnění jsme možná podědili od neandrtálců. Přinejmenším vědci objevili u moderních lidí starobylé retroviry, stejné jaké nalezli v DNA neandrtálců a denisovanů (což je další dosud ještě ne zcela prozkoumaný druh starobylého člověka).
Již před třemi lety analýzy genomu pravěkých lidí ukázala, že tyto dvě vyhynulé větve lidského rodu se s našimi předky křížily, a že v tělech moderních Evropanů a Asiatů koluje malé množství neandrtálské a denisovanské krve.
Vědci však ve zkoumání genomu našich „bratranců“ pokračovali dál. V loňském roce tým Jacka Lenze z newyorské Albert Einstein College of Medicine začal hledat v DNA neandrtálců a denisovanů vložené genetické sekvence retrovirů, což jsou viry, které mohou útočit na (v tomto případě lidské) buňky, ale také se začlenit do jejich DNA. Pak se stanou nedílnou součástí dědičné výbavy a přecházejí z rodičů na potomstvo. Většinou při tom hostiteli moc neškodí.
U člověka nejsou takové retrovirové sekvence vůbec vzácné – tvoří až osm procent našeho genetického materiálu. Jsou součástí tzv. plevelné (nekódující) DNA.
Lenz a jeho spolupracovníci objevili v DNA neandrtálců a denisovanů 14 takových retrovirových sekvencí. Když je pak porovnali s výsledky podobných průzkumů u moderních lidí, dospěli k názoru, že se žádná z objevených virových sekvencí od našich bratranců do genomu moderních lidí nepřenesla.
Jenže, poté se na „neandrtálské retroviry“ podívali Robert Belshaw z University v Plymouthu a Gkikas Magiorkinis z Oxfordu. Šli na to trochu jinak a začali hledat retrovirové sekvence u 67 pacientů s rakovinou. A zjistili u nich sedm sekvencí jako u našich vymřelých příbuzných. Informovali o tom ve vědeckém magazínu Current Biology.
Jejich zjištění znamená, že minimálně polovina „starobylých“ virů v moderních lidech přežívá. Podle Belshawa je dokonce možné, že při pečlivém hledání zjistíme, že tělech různých lidí přežívá všech 14 neandrtálských retrovirů.
Objevené viry pravděpodobně napadli naše předky, ještě před tím, než vznikli moderní lidé, neandrtálci a denisované, tedy před zhruba 400 tisíci lety nebo někdy v době, kdy se tyto populace od sebe oddělovaly. Možná jsme je tedy nezdědili přímo po našich „bratrancích“ ale po našem společném předkovi.
Skleróza i rakovina?
Jak je ale možné, že tyto retroviry nenašel už Lenzův tým? Podle Belshawa proto, že je hledal v takzvaném referenčním lidském genomu, který je vytvořený na základě DNA mnoha lidí. Ukázalo se však, že moderní lidé se mezi sebou složením nekódujících oblastí DNA významně liší. Nyní bude důležité zjistit, nakolik jsou „neandrtálské retroviry“ v genetickém materiálu moderních lidí hojné.
Belshaw je přesvědčený, že v průběhu pěti let se vědcům podaří zodpovědět také na ještě zásadnější otázku: Zda se tyto archaické viry i dnes nějak nepodílejí na formování závažných lidských onemocnění? „Víme, že tomu tak je u zvířat, včetně myší,“ říká k tomu tento britský vědec.
Nešlo by přitom o nějaká lehká onemocnění, ale o závažné choroby. Existují například důkazy, že tyto viry jsou aktivní v tkáni odebrané lidem trpícím amyotrofickou laterální sklerózou – zatím však nebylo prokázáno, že tuto chorobu způsobují. Další nemoci, u kterých je podezření, že se na jejich vzniku tyto viry nějak (třeba i nepřímo) podílejí, jsou autoimunitní poruchy (patří mezi ně například Crohnova nemoc, roztroušená skleróza a další), rakovina a třeba i schizofrenie. Tedy – pokud by podezření potvrdila – šlo by o opravdu nepříjemné dědictví.
