Žijeme jako ve Star Treku. Vynálezy ze scifi pronikají do každodenního života
Svět se i během našeho života mění, sice zdánlivě nenápadně, ale ve skutečnosti docela dramaticky. To co bylo ještě před několika desetiletími tématem scifi, se v mnoha případech stalo (i běžnou) součástí dnešního života. Skutečnost tak v mnoha ohledech dohnala i slavný filmový seriál Star Trek.
Jako první se zaslouží zmínit osobní komunikátor. Když se kapitán Kirk s členy posádky vydávali za dobrodružstvím mimo loď, už od prvních dílů z roku 1966 se mohli s lodí Entreprise pomocí tohoto přístroje spojit. Nyní má takový komunikátor každý, říkáme mu mobilní telefon. Málokterý lidský vynález natolik změnil v posledních letech život (takřka) každého z nás jako tato „kapesní záležitost“.
Ve čtvrtém pokračování filmového Star Treku s podtitulem Cesta domů (1986), kde kapitán James Kirk nouzově přistane s klingonským dravcem těsně vedle sanfranciského mostu Golden Gate, se poprvé objevil „průhledný hliník“. Technik Scotty ho použil k vytvoření nádrže pro převoz dvou velryb ze současné Země do budoucnosti.
Něco takového skutečně existuje. Jmenuje se to oxynitrid hliníku (ALON) a jde o keramickou sloučeninu hliníku, kyslíku a dusíku. O ALON má zájem armáda, neboť je lehčí a odolnější než neprůstřelné sklo. V budoucnu by také mohl nahradit skla v letadlech.
Neexistuje snad epizoda, kdy by lodní lékař Leonard McCoy někomu z členů posádky nepodal vakcínu proti některé z nebezpečných chorob, které ohrožovaly misi v hlubinách kosmu. Zajímavé bylo především udělátko zvané hyposprej, které McCoy k očkování používal. Hyposprej byl jakýsi typ injekce bez jehly, kdy tlak vzduchu vpravil látku do těla.
Obdobou hypospreje v našem světě je trysková očkovací pistole, která pomocí vysokého tlaku a zcela bez jehly protlačí látku pod kůži. Zařízení vzniklo původně pro potřeby masové vakcinace, neboť je bezpečnější a rychlejší než běžné jehlové injekce.
Když chtějí dnešní astronauti opravit družici nebo připojit k vesmírné stanici nějaké zařízení, používají k tomu robotická ramena. Ve Star Treku ale obdobný problém řešil vlečný paprsek. Vědci se k tomuto tažnému zařízení již přiblížili, zatím však mohou pomocí laserů přesně manipulovat jen s molekulami.
Posádka Enterprise byla vyzbrojena phasery, které posádka nejčastěji používala k omráčení protivníka. Lidstvo má nyní k dispozici celou škálu zbraní sloužících k omráčení. Jednou z nich jsou tasery, které však vyžadují přímý kontakt elektrod s tělem útočníka. Experti ale pracují na laserových paralyzérech, které tyto neduhy překonají.
Lidstvo se také již velmi přiblížilo k univerzálnímu překladači, k dispozici jsou programy pro rozpoznání řeči a překládací software. Překlady ale stále – jak na vlastní kůži zažil asi každý uživatel googlu – nejsou ideální.
V seriálovém Star Treku Nová generace (1987) se objevil inženýr Geordi LaForge, který je sice slepý, ale s pomocí vizoru tento hendikep překonal. Ačkoliv existence takovéhoto aparátu může znít jako hudba velmi vzdálené budoucnosti, obdobná technologie již existuje. Vibracemi diskrétně upozorňuje svého majitele na blížící se překážku. Jinak ale dnešní lékaři mají k dispozici i zařízení, které může přenášet záběry z kamery do čipu, který je napojen přímo na oční nerv. Pacientovi to umožňuje (zatím) vidět obrysy.
Jedním z nejzajímavějších zařízení, které se v seriálu vyskytuje, je trikordér. Posádka ho používala k průzkumu nových planet, ke stanovení diagnóz či k hledání závad na lodi. Tento příruční přístroj dokázal měřit všechno od úrovně kyslíku až po mikroby v těle. Tak daleko ve skutečnosti ještě sice nejsme. NASA ale už používá obdobný přístroj zvaný LOCAD, který na palubě ISS měří nechtěné mikroorganismy.
