Malí manipulátoři: Naučit dítě pořádně spát dá zabrat
Toužebným přáním většiny rodičů v prvním období život jejich dítěte je nerušeně se vyspat.
Moje osmnáctiměsíční dcera se každý den pravidelně budí a je dvě hodiny v noci vzhůru, trvá to již půl roku. Různé weby pro maminky doporučují metody typu rušení nočního mléka, zřízení vlastního pokojíčku, případně tzv. Estivillovu metodu, která spočívá ve vyplakání dítěte.
Teoreticky by dítě mělo pochopit, že pláč nepomůže, že maminka sice přijde, ale nebude tam s ním. Nezřídka se pak stává, že miminko pláče a maminka pláče ve vedlejším pokoji, protože instinkt radí být s dítětem. Vzhledem k tomu, že spousta neuróz má prvopočátek již v raném dětství, je například tohle způsob, jak na budoucí neurózu zadělat tím, že odmítneme dát pocit absolutního bezpečí, jež dítě při usínání a během nočního probuzení požaduje? Dítě se sice naučí spát celou noc, ale je to důležitější než právě vědomí té nonstop dispozice během prvních tří let života?
Moje dcera u babičky spí celou noc a nečíhá. Jak tvrdí babička, malá vykalkulovala, že jsem slabý článek, o němž ví, že vždy vstane. Je možné, aby tak malé dítě během spánku kalkulovalo? Sama si pamatuji, že jsem nechtěla mamku pustit ze školky a často tam plakala, že se jí něco v mé nepřítomnosti stane. Dala by se použít i teorie, že během spánku se budují z nervových spojů dálnice, které jsou zatím jen prašnou cestou a tělo potřebuje být plně vzhůru, nejen ve standby modu, a utřídit si dojmy a nově nabyté zkušenosti?
Jak je ale možné, že některé děti spí celou noc od narození? Předem moc děkuji za Váš pohled na věc a ujištění, že mám dále vstávat. a moje dítě tak vyroste v sebejistého nebojácného člověka.
Začnu rovnou šokem: nevstávejte, protože právě tím budoucího úzkostného neurotika vyrábíte. Dětská nespavost může být pochopitelně upletena z mnoha příčin, ale začněme vždy od těch nejčastějších, zejména když se samy nabízejí. Ve vašem případě jde velmi pravděpodobně o manipulaci vaší osobou, protože u babičky dcerka spí. Vezměme to tedy popořádku.
„Behaviorálně“ nespavé děti zpravidla nemají problém, když se jim nekompromisně vnutí pravidelná doba usínání. Naopak, když se jim toleruje opakované „pití“, „čurání“ apod., zůstávají tak dlouho vzhůru, jak jen to jde. Dospělí často nemají ani ponětí, jak si malého nespavce vyrobili. Základním opatřením je nekompromisně nařízená doba, kdy se má jít spát. Dítě má být ve své samostatné postýlce, bez dosahu hraček, her, monitorů, mobilů, u větších dětí i bez pohledu na hodiny. Samostatný pokojík je více než žádoucí. Žádné kolébání, protože to vytváří stereotyp, že bez pomoci dospělého nelze usnout.
To, že se dítě v noci párkrát probudí a třeba si i zapláče, je normální, netřeba se hned plašit. Místnost nesmí být přetopená, musí být vyvětraná, tichá a tmavá. Žádné světlo, nanejvýš nějaká noční mžouračka a lépe ani to ne. Rodič musí odolávat manipulaci „strašidly“, „čerty“ apod. Zprvu svou přítomností dítě ubezpečí, posléze tiše odejde, separaci dávkuje. Budí-li se dítě v noci, má být rezolutně vráceno k sobě do pokojíku, upokojeno a opuštěno, žádné svícení, žádné pouštění vláčků. Dětští somnologové mnohdy využívají technik behaviorální terapie, například odložení doby k ulehnutí a její postupné předsouvání do kýženého bodu, hypnogenní využívání stereotypií a únavy („počítání oveček“) aj.
U složitějších a nebehaviorálních poruch dětského spánku je vždy třeba vyhledat odborníka, nejspíše dětského psychiatra, zejména jde-li o chorobné úzkosti, noční děsy, různé parasomnie, jako „náměsíčnost“, organicky podmíněné insomnie anebo převrácený spánek. Ten může být například důsledkem prodělané encefalitidy, úrazu a některých tělesných poruch, jenže to jistě není případ vaší dcerky, protože by nezabíral příznivě na pobyt u babičky.
A pokud jde o to, že „jiné děti spí bez problémů celou noc“, je to i tím, že nemají maminku, která kdysi taky nechtěla svou maminku pustit ze školky a manipulovala s ní pláčem, že se jí něco ošklivého stane. Inu, část povahy máme v genech, část si předáváme výchovou. Ale neklesejte na duchu, stále je zde prostor i pro tajemství, pro náhodu, pro nápravu a pro dávku štěstí.
