Spravedlnost pro vrahy: Kde leží hranice mezi trestem a pomstou?
Pachatel teroristických útoků v Norsku, vrah sedmasedmdesáti lidí a vyznavač nacistické ideologie, Anders Breivik, nyní ve vazbě protestuje proti porušování svých lidských práv.
Pane doktore,
co říkáte tomu, že masový zvrácený vrah Breivik si v norském vězení opakovaně stěžuje, že ve výkonu trestu musí čelit nelidským podmínkám a jsou porušována jeho lidská práva, a postupně s těmi stížnostmi u soudu uspívá? Nejsou zvrácené i ty soudy? Vždyť takovou zrůdu i kdyby pověsili za gule do průvanu, tak je to málo za to, co ona provedla jiným! A když tam máma poplácá dítě po prdelce, tak jí ho ten Barnevernet odebere a vyrobí nelidské trauma na celý život! Kde je nějaká míra nebo logika?
Jana Š., Frýdek-Místek
V současné justici se humanismus doby, politická korektnost a lidskoprávní ideologie někdy promítnou do paradoxů, nad nimiž zůstává rozum stát. Zločinec, o němž mluvíte a jehož jméno by bylo lépe mediálně neproslavovat, se v norském fešáckém kriminále těší dobré péči. Jeho „cela“ čítá tři místnosti (obývák, pracovnu a posilovnu; k tomu má vlastní koupelnu se záchodem, televizi, DVD přehrávač a herní konzoli). Jeho „lidská práva“ jsou omezena tím, že je izolován a filtrují mu poštu, aby nemohl na dálku něco organizovat, neboť má tak trochu reformátorské sklony, je posedlý nacismem a hrdě se k němu hlásí.
Jeho diskomfort a omezení svobody, na něž si stěžuje, jsou ovšem zcela zanedbatelné proti hrůzné smrti 69 mladých, nevinných a nic netušících lidí na ostrově Utøya a dalších osmi, které zabil bombovým útokem v Oslu. Jestliže se pachatel takového zločinu dovolává zlepšení podmínek ve vězení, je to chucpe. Jedna z definic „chucpe“ říká, že to je například ten, kdo zavraždil své rodiče a u soudu se hájí tím, že je sirotek. Asi jako když se strany či jednotlivci vzývající totalitní ideologie dovolávají demokracie.
Demokratické režimy jsou jimi sice zhusta nenáviděné a kritizované, leč z nějakých důvodů se jich drží jako klíšťata, místo aby odjeli do Pchjongjangu leštit sochu Kim Ir-sena. Chucpe na chucpe. Kdyby se vámi zmíněný zločinec dostal do křížku s jím kýženým nacistickým režimem, už by touto dobou byl nejspíš semlet na kostní moučku, žádná posilovna a DVD přehrávač. Tak absurdní jsou dějiny.
Ale abychom zchladili rozjitřenou mysl, zopakujme si, co je vlastně smyslem (účelem) trestu. V absolutním právu je to jistě pomsta: spáchal jsi trestný čin, a budeš tedy pykat (punitur, quia peccatum est). Dále, a to už je do jisté míry relativní, jde o ochranu společnosti jak před zločincem, tak před jemu podobnými (punitur, ne peccetur).
V prvním případě uvěznění znamená mj. znemožnění pachateli v jeho zločinech pokračovat, ve druhém jeho trest odrazuje i ostatní potenciální pachatele, neboť jim staví na oči osud, jenž by je mohl potkat. K tomu přistupuje čtvrtý účel, kterým je převýchova zločince, jeho náprava (to zdůrazňuje eufemistický název pro věznice: „nápravná zařízení“). V posledních desetiletích se, zejména v Evropě, důraz mezi těmito účely trestu významně přesunul od pomsty k ochraně společnosti a k resocializaci pachatele.
O pomstě se dnes raději ani nemluví, i když stále roli hraje – viz trest pro bývalou prokurátorku Brožovou-Polednovou, která v 88 letech sotva mohla pokračovat v justičních vraždách či být převychována, takže o prevenci v případě jejího trestu mohlo jít stěží, spíš o historické memento.
U vámi zmíněného zločince ale o pomstu nepochybně jde, ne že ne, a je to správně. Velice důležitá je v jeho případě také prevence, protože jeho hajlování ani výraz nevěstí nic dobrého. Naděje na jeho převýchovu je zřejmě minimální. S těmi „gulemi“ máte pravdu, ale do Reflexu to takhle napsat nemůžeme, Barnevernet by nám coby barbarům pak chtěl třeba odebrat vnoučata.
