Zákaz kouření a svoboda: Sociální stát je nebezpečný, když začne plodit fanatiky
Žijeme v zemi, kde se pití alkoholu a kouření braly jako norma. Přesto se nekonečné diskuse o zákazu kouření v restauracích dostaly do finále, takže od května si v hospodě už nikdo nezapálí.
Pane doktore,
většina z nás se nedokáže oprostit od profesní deformace. V oblasti boje proti kouření jdou někteří lékaři za hranice demokratického smýšlení. Co je politikům do mého zdraví? Restaurace je soukromá firma zřízená za účelem zisku, nikoli jako dobročinná společnost. Nikdo nikoho nenutí do restaurací chodit. Ostatně nekuřáckých restaurací je dostatek. Aby stát z pozice své nadřazenosti něco hostinským nařizoval, to do civilizovaného světa nepatří. Stát jim na zřízení a provoz restaurací nepřispěje ani pětník, a proto považuji za bolševickou drzost mluvit jim do toho, jak mají se svým majetkem nakládat. To hostinští platí daně a živí z nich politiky. Až bude stát mít v restauraci majetkový podíl, tak prosím. Když nařizovat, tak s podmínkou, že když hospoda zkrachuje, tak stát nahradí všechny škody. To by bylo fér, protože platí, že KDO POROUČÍ, TEN TAKÉ PLATÍ! Tato vláda je z hlediska salámového ukrajování svobody nejvýkonnější od roku 1989, a proto pro demokracii nejnebezpečnější. ŽÁDNÝ BOHULIBÝ CÍL NEMŮŽE BÝT DŮVODEM K POUŽÍVÁNÍ LIBOVOLNÝCH A SVÉVOLNÝCH PROSTŘEDKŮ!!!
(Výňatek z mailu VH, který reagoval na RX 2/17 a sám je ale už 12 let nekuřákem.)
Jestliže tedy restaurace je soukromá firma a hostinský si ji zřizuje za účelem zisku, což je pravda, mohou v rámci svobodného podnikání hospodští přidávat do guláše maso pro kočky? Určitě by to zvýšilo zisk a zákazník by nic nepoznal. A kdyby poznal, je přece restaurací dost a mezi nimi i spousta takových, které maso pro kočky do guláše nepřidávají, takže má zákazník naprostou svobodu volby, kam zajít…
Argument, že kdyby bylo maso pro kočky na jídelním lístku a zákazník si mohl vybrat, tak proč ne, neobstojí, protože kouř v hospodě není součástí obchodu mezi hostinským a konzumentem (kouř je zadarmo, zákazník si ho neobjednává), asi jako pouštění větrů při plynatosti, jež také může jednotlivcům ulevovat, a přesto jejich zvýšená produkce v restauraci nemůže být odmávnuta argumentem, že komu se to nelíbí, ať si najde jinou hospodu.
Když jedete s dětmi na cyklovýlet a konečně najdete hospodu, kde se můžete občerstvit, není zakouřenost otázkou „svobodné volby“, protože zkrátka v okolí deseti kilometrů žádnou jinou nenajdete. Nechci se s vámi politicky přít, protože v zásadě s vámi souhlasím. Jenom u toho kouření mám podobný problém jako u zasajrajtění životního prostředí: prostě to je se svobodou volby složitější. Také nemůžete pouštět jedy do rybníka s tím, že komu se to nelíbí, tak ať si najde jiný rybník, ostatně nikdo nemá povinnost se koupat, tak co.
Není pravda, že do vašeho zdraví státu nic není. To by platilo pouze tehdy, kdyby neexistovalo solidární zdravotní pojištění a kdybyste si musel za svou transplantaci plic vysolit na dřevo dva milióny. Pak si opravdu dělejte, co chcete. Ale při všeobecném zdravotním pojištění vaše zdraví bohužel tak úplně vaše věc není, protože do něj přispívají povinně všichni, a tudíž vaše extrémní náklady dotují ti zdravější. Mohou nám do životního stylu tedy mluvit, nebo ne? Sám říkáte, že kdo platí, rozhoduje!
Nicméně souhlasím s tím, že hranice mezi kolektivistickou solidaritou a nesvobodou je v těchto otázkách neostrá a snadno se překračuje. Kdyby se mne někdo zeptal, kdy začíná být kolektivismus či sociální stát pro demokracii nebezpečný, tak mne napadá jediné: ve chvíli, kdy se stává ideologií a začíná plodit fanatiky. Dbejme, aby se tak nestalo.
Nyní jsme se zastavili u kouření, na řadu přijde přejídání (pamlskový zákon už je tu), nedostatek pohybu a třeba pojídání zvířátek. To bude pro demokracii, panečku, oříšek, pakliže to do té doby nevyřeší tzv. Nový středověk, jak nazval svou úvahu o Rusku a Evropě ruský filozof Nikolaj Berďajev, který však netušil, že na současném Západě se toto označení bude dávat do souvislosti s masívní přistěhovaleckou vlnou jiných kultur. Ty pro změnu nezakážou kouření, ale pivo.
