Dávejte si pozor na chování před vaším psem. Dle vědců nás domácí mazlíčci neustále soudí
Malé děti začínají hodnotit své nebližší na základě jejich chování k jiným lidem už okolo jednoho roku. To vede vědce k přesvědčení, že lidé mají jakousi vrozenou morálku, kterou je nikdo nemusí učit. Psycholog James Anderson z Kjótské univerzity se rozhodl se svým týmem zjistit, zda je to podobné i u jiných druhů savců. A jeho pokusy se psy a malpami kapucínskými naznačují, že smysl pro etiku je mezi zvířaty daleko častější, než jsme si dosud mysleli.
Japonský tým ve svém pokusu zkoumal, zda psi a kapucínské opice preferují lidi, již jsou hodní k druhým. Vědci proto zvolili dva pokusy. V prvním byl před zvířata postaven člověk, který nemohl otevřít krabičku, v níž byla zavřená hračka. „Náhodný kolemjdoucí“ mu pak buď pomohl, nebo naopak prostě odešel. Zvířatům byl následně nabídnut pamlsek od obou dvojic figurantů. V případě, kdy byla člověku pomoc poskytnuta, si psi ani opice nevybírali jednoho člověka častěji. Figuranta, který pomoc odmítl poskytnout, ale při dalším kole rozdávání pamlsků většinou ignorovali.
Stejně se zachovali i při druhém pokusu, když vědci testovali jejich smysl pro spravedlnost. V tomto experimentu podal první figurant tomu druhému tři míčky. Ten si s nimi chvíli hrál, než je první muž chtěl zpět. V jednom případě mu je druhý figurant vrátil, v tom dalším nikoliv. Psi i opice dali při druhém kole rozdávání pamlsků opět velmi jasně najevo, že o člověka, který se chová nemorálně, příliš nestojí.
„Pokud se člověk chová nespolečensky, tak to na ně pravděpodobně bude mít emocionální dopad. Dlouhý vztah psů a člověka vedl k tomu, že jsou psi extrémně citliví vůči našemu chování – nejen k nim, ale i k jiným lidem. Opice ve volné přírodě pak používají podobné procesy k tomu, aby se rozhodly, se kterým členem jejich skupiny budou spolupracovat,“ uvedl Frans de Waal z Emoryho univerzity v Georgii pro New Scientist.
Hlavní autor studie James Anderson poukazuje na to, že zvířata se v těchto případech skutečně chovají velmi podobně jako malé děti. Proto věří, že náš současný smysl pro morálku může mít základy právě v těchto jednoduchých evaluacích, kterých jsou opice i psi schopni.
Znamená to tedy, že jde rovněž o „morální bytosti“? Až tak daleko odmítá Frans de Waal zajít. Přiznává ale, že budování reputace je jedním ze základních mechanismů, na kterých je lidská morálka založená. Každopádně nelze rozporovat, že psi i opice dávají přednost hodným lidem.
