Střídavá péče: Snaha o minimalizaci nespravedlností na obou stranách rozvodu
Když se rodina rozpadne, většinou propukne spor o děti. Novinkou posledních letech je rozhodnutí soudu o střídavé péči.
Dobrý den, pane profesore.
Dnes se mi se zpožděním dostal do ruky lednový Reflex s Vaším článkem Spravedlnost pro vrahy. To, co tam píšete – to nemá chybu. Já se potřebuji zeptat na následující problém. V současné době probíhá soudní řízení o opatrovnictví mé tříleté vnučky. Otec žádá střídavou péči. Při posledním řízení dne 27. 3. 2017 soud rozhodl, že musí být u obou proveden posudek od soudního psychologa. Jak dcera, tak otec dítěte budou mít stejného znalce. U mé dcery je prokázáno, že je obětí domácího násilí, a i když se to mnoha lidem nelíbí, tak vnučku ještě kojí a holčičce to velmi pomáhá po psychické stránce. Měla by mít dcera od soudu určeného psychologa, který přihlédne k její situaci?? Otec dítěte se k ní začal chovat hnusně hned po porodu. Vše udělala špatně, nesměla v noci, když kojila, svítit lampičkou, nesměla si miminko položit na prsa, aby se uklidnilo, hned po příchodu dcery z porodnice vyžadoval teplé večeře a to všechno si vynucoval silným křikem a sprostým slovníkem. No nakonec skončila v Bílém kruhu bezpečí a teď ta soudní jednání jí též nepřidají na klidu. Víte, střídavá péče je nástrojem otců ke mstě. Pane profesore, pokud se k Vám dostane můj dotaz a Vy mi odpovíte, tak Vám budu velmi vděčná. Nejhorší je bezmoc.
M. K., Liberec
Vezměme to od konce: Střídavá péče není nástrojem otců ke mstě, ale je snahou o minimalizaci různých nespravedlností na obou stranách. Zrovna tak bychom v jiných případech mohli říci, že je to nástroj matek ke mstě. Jiná věc je, že takto univerzálně pojaté kopyto se nedá navléct
na všechny případy bez rozdílu, neboť jsou mezi nimi drastické rozdíly od jednoznačné potřeby dítěte vyloučit styk s otcem až po tutéž potřebu vyloučit styk s matkou. To jsou však případy extrémně vzácné, i když některé se zapsaly do dějin. Zákon nemůže spravedlnost nikdy zcela zajistit, snaží se však prostor pro nespravedlnosti minimalizovat. A zde základní a rozhodující je potřeba dítěte, jež v drtivé většině zahrnuje kontakt s oběma rodiči. Dítě neřeší jejich vzájemné vztahy, dítě řeší (a vnímá) jejich vztah k sobě. A tohle všechno musí soud, když už se to dostane tak daleko, pečlivě zvážit a činí tak s pomocí znalců, kteří by rodinnou dynamiku měli posoudit především z hlediska dítěte.
Celá procedura je traumatizující, ale řekněme si na rovinu, že to nebyl soud ani znalci, kdo vaši dceru do této situace dostal. Je-li dcera prokazatelně obětí domácího násilí a „skončila-li v Bílém kruhu bezpečí“, pak má u soudu našlápnuto na mnohem výhodnější výchozí pozici než její partner. Vyslyšeny však musí být všechny zúčastněné strany, nikoli například pouze vy jako tchyně.
Představme si třeba, že by protistrana mohla považovat kojení tří- a víceleté dcery za snahu znemožnit po rozvodu kontakt s otcem (střídavou péči). To vše je třeba zvážit, ale nebojte se, je-li tomu tak, jak píšete, určitě znalci-psychologové vezmou brutality vašeho zetě-grobiána v potaz. Ale vyslyšena musí být vždy i druhá strana: audiatur et altera pars.
