Můžou nevládní organizace více podporovat duševně choré?
Nevládní neziskové organizace (NGOs), nezřizované státem a na státu nezávislé, slouží k obecně prospěšné činnosti. Jak docílit toho, aby tyto instituce věnovaly větší pozornost podpoře duševně nemocným?
Vážený pane profesore,
rád bych zjistil Váš názor na činnost organizací, které podporují duševně nemocné, jako je například Práh na jižní Moravě. Měl jsem donedávna za to, že poskytují služby potřebné, a hlavně nedostatkové. Narážím ale ve svém okolí na skepsi. Jsou užitečné? Plní svou roli? Jakou roli vlastně v psychiatrické léčbě či péči mají? Zaslouží si podporu?
Při své profesi se sice setkávám i s duševně nemocnými (alespoň podle mého laického názoru k nim řadím různé patologické shromažďovače odpadků atp.), ale ptám se zejména jako člen místního Rotary klubu, který byl požádán o finanční podporu terénních aktivit Prahu v našem okrese. Narážím v diskusích s kolegy a přáteli na neochotu podporovat a přispívat na péči o psychiatrické pacienty či se vůbec angažovat v tímto směrem namířených aktivitách. Snad je to pod dojmem různých excesů (vražedkyně ze smíchovského obchodního centra a jiné), jak to ale změnit? Díky sponzorským penězům vypadají různé porodnice, dětská oddělení a útulky pro zvířátka jako ze žurnálu. Jak ale docílit toho, aby i podpora duševně nemocným nebo třeba léčebnám dlouhodobě nemocných byla stejně „cool“ a „sexy“ (ach, to jsou výrazy)? Děkuji za čas na případnou odpověď. Pokud Vás vyprovokuji k reakci na stránkách Reflexu, vynechte, prosím, údaje o mně.
Děkuji, U. K.
Narazil jste mimoděk na zásadní téma postavení psychiatrie mezi ostatními lékařskými obory a na stigmatizaci duševně nemocných i těch, kdo o ně pečují. Veřejnost se od psychiatrie odtahuje do určité míry z historických důvodů, a také proto, že ten obor není „cool“ a „sexy“. A „cool“ a „sexy“ není mj. proto, že se od něj veřejnost (a tedy sponzoři, politici, nadace aj.) odtahuje, čímž se kruh uzavírá.
Důležitá je při tom absence autentických svědectví VIP pacientů, kteří ze strachu o svou reputaci své kontakty s psychiatrií tají, zatímco se zákroky jiných specialistů se chlubí. Chirurgie, kardiologie či rehabilitace jsou populární málem jako fitness či kosmetika. Ne tak psychiatrie. V případě vámi zmíněné konkrétní organizace nevím přesně, jak se věci mají, protože různé postoje a pocity mohou pramenit z osobních konfliktů či nedorozumění, jež nemají s celkovou potřebností a užitečností té které iniciativy nic společného.
Obecně lze s čistým svědomím prohlásit, že Práh a další podobné organizace vskutku poskytují potřebné a nedostatkové služby a zaslouží si podporu. Zaplňují mezeru, která dosud mezi ambulantní péčí a hospitalizací ve velkém zařízení zeje. Zaplnit by ji měla reforma péče o duševní zdraví, o niž se nyní stará i ministerstvo zdravotnictví, o mezinárodních institucích, jako je WHO, nemluvě. Reforma předpokládá kromě přesunu důrazu v péči z velkých nemocnic do komunit (Centra duševního zdraví) také se vzděláváním (nová struktura bude potřebovat nové či přeškolené profesionály) a právě s destigmatizací, což je převážně osvětová práce s veřejností, s politiky a s médii. To poslední by mělo změnit pohled na psychiatrii a na potřebnost různých služeb v oblasti péče o duševní zdraví a napomoci začlenění duševně nemocných zpět do společnosti.
Součástí destigmatizace je zásluhou vašeho dotazu automaticky i tento text, jakož i moje snaha přesvědčit vás, abyste vzal Práh na milost a přispěl k tomu, aby nejen jemu, ale i dalším iniciativám, jež zaplňují „mezeru na trhu“, co nejvíc sponzorů a dobrovolníků pomohlo. Pokud se na této bohulibé cestě setkáte s nějakým šlendriánem či neplechou, pomozte nám je napravit či odstranit. Ale nevylévejte s vaničkou i dítě.
