Jste po svátcích z rodiny na prášky? Psycholog radí, jak vyzrát na vánoční hádky
Vánoce jsou celosvětově „inzerovány“ jako svátky klidu a míru, rodinné pohody a lásky. Křesťanské oslavy narození Ježíše Krista se sice v posledních desetiletích zahalily do hávu konzumerismu, většina lidí si ale přece jen každoročně maluje, jak se sejde s blízkými a zapomene na odvěké spory. Jen v menšině rodin se ovšem idyla nakonec opravdu koná. Jak úspěšně proplout Vánoci bez konfliktů a pocuchaných nervů radí psycholog Nicholas Joyce.
Teorie životních událostí, která pracuje se sčítáním různých stresových událostí provázejících život člověka, přiřazuje Vánocům 12 bodů. Všemi tolik očekávané svátky klidu tak mohou u jedinců, kterým se v krátké době nakupí více problémů, přispět k rozvinutí vážné psychické poruchy.
Kromě předvánočního shonu a pouštění žilou bankovnímu účtu představují pravděpodobně největší zátěž rodinné návštěvy. Zatímco během roku se najde bezpočet důvodů, proč příbuzenstvo nenavštívit, o Vánocích přestanou hrát vzdálenost a pracovní závazky na chvíli roli. Děti přijíždí po dlouhé době domů ze školy. Sourozenci se setkají na první svátek vánoční u rodičů. Prarodiče jsou přizváni ke štědrovečernímu stolu. A na nejeden konflikt, ke kterému by v běžném běhu dní nedošlo, je zaděláno.
Podle Nicholase Joyce stráví většina z nás většinu života touhou po realitě, která však ve skutečnosti není dosažitelná. Chceme matku, která nebude komentovat naši nadváhu, otce, který nám projeví lásku, nebo sourozence, který si nás nebude neustále dobírat. Na Vánoce se vracíme domů a tajně doufáme, že letos to bude jiné a naši blízcí nás v první půl hodině nenaštvou nebo neotráví.
Většinou však dojde k pravému opaku a s drobnými obměnami se opakuje každoroční scénář. Následují dvě typické reakce z naší strany – útok nebo stažení se do sebe. Obě jsou přitom chybné. Správný postoj začíná u uvědomělé změny našich očekávání. Ty by měly být co nejmenší, zklamání je poté o to míň bolestivé.
Zásadní je podle Joyce také příprava reakce na nevyžádané rady rodičů, trapné vtipy strýčka a ohrané popichování sourozenců. Negativní pocit, který v nás člen rodiny vyvolá, si máme v dané situaci sami sobě přiznat. Můžeme se cítit být zranění, uražení nebo dokonce ponížení. Vážnost, jakou konfrontaci přisuzujeme, by poté měla rozhodnout, zda dotyčnému asertivně vysvětlíme, co se uvnitř nás děje, a požádáme jej, aby se v budoucnu, pokud možno, obdobných komentářů, výtek či vtipů zdržel, nebo zda necháme celou záležitost s nově nabytým sebevědomím a klidným srdcem být.
Psycholog upozorňuje, že se naše dobrá vůle zlepšit komunikaci s bližními nemusí na první dobrou setkat s úspěchem, přesto podle Joyce stojí za to, zkoušet jednoduchý postup dál. Přispívá totiž k našemu osobnímu rozvoji a učí nás zdravé sebeúctě. Tak tedy hodně štěstí příští Vánoce, pokud jste to letos s chladnou hlavou neustáli.
