Vědec se převlékl za medvěda a šel provokovat nebezpečné pižmoně. Co zjistil?
Symbolem Arktidy je spolu s ledním medvědem pižmoň. Na rozdíl od medvědů o nich ale vědci téměř nic nevědí. Také proto dlouho nevěděli, proč jich začalo zvolna ubývat. Terénní zoolog Joel Berger se to rozhodl zjistit a použít metodu hodně originální a hodně nebezpečnou.
Pižmoni severní (Ovibos moschatus) jsou původní v Grónsku a v kanadské části Severní Ameriky. Na počátku minulého století ale byla severoamerická populace nadměrným lovem téměř vyhubena. V roce 1930 proto vypustila americká vláda na Aljašce 34 zvířat dovezených z Grónska v naději, že tak pižmoně pro Ameriku zachrání.
Povedlo se. Do roku 2000 se aljašská populace rozrostla na 4000 jedinců. V posledních letech ale pižmoni přestali přibývat, někde dokonce ubývají. Vypátrat proč se pokusil terénní zoolog Joel Berger. Několik let sledoval jejich stáda v různých částech západní Aljašky a přitom si všiml, že v mnoha z nich chybějí samci.
Příčinou podle něj může být lov. Aljašský výbor pro lov a rybolov vydává omezený počet povolenek k odstřelu pižmoních býků. Samice jsou chráněné - pro zachování a rozmnožování stáda jsou důležitější. Zatímco býk může za sezonu zplodit s různými samicemi několik telat, samice mívá jedno mládě ročně, a když je drsná zima, ani to ne. Přes veškerou ochranu však ubývají i ony.
Medvěd grizzly jako maska
To vedlo k domněnce, že samci podobně jako u jiných společenských zvířat hrají klíčovou roli při obraně stáda před predátory. Před vědci tak vyvstal nový úkol: Zjistit, zda tomu tak je a jak pižmoni reagují na velké šelmy - vlky a medvědy grizzly (s ledními medvědy se ve vnitrozemí setkávají zřídka).
Úkol hodný odvážných mužů. A tím Joel je. Když vymýšlel, jak se k pižmoňům přiblížit a sledovat jejich reakce na přítomnost šelmy, napadlo ho jediné – musí se stát medvědem. Jeho medvědí převlek tvořila maska medvědí hlavy doplněná huňatým kabátem. Jednoho ze svých pomocníků pak vybavil maskou soba karibu, aby mohl srovnat reakci pižmoňů na šelmu a neškodného souseda.
Pižmoně v zimě ještě nikdo z takové blízkosti nesledoval. Ale jejich agresivita je známá: Při obraně se semknou do kruhu, v němž ukryjí telata a nepříteli nastaví tvrdé lebky a ostré rohy. Pokud se přesto přiblíží, prudce útočí. Správa národního parku proto povolila nebezpečný výzkum jen velmi neochotně. A podmínkou bylo, že vědce bude doprovázet i místní ozbrojený průvodce.
