Medvědice ve Švédsku se přizpůsobily zákazu lovu skupin. Medvíďata si u sebe nechávají déle
Skandinávští vědci strávili výzkumem chování medvědů hnědých dlouhých 22 let. Nyní publikovali výsledky své práce a ohromili tak nejen přírodovědce. Dlouhodobé pozorování savců ukázalo, že samice medvěda se v průběhu let přizpůsobily švédskému zákazu lovu medvědů pohybujících se ve skupinkách s mláďaty. Medvíďata si u sebe nechávají už skoro dvacet let déle. Jejich šance na přežití se tak značně zvýšila.
Mezinárodní tým vědců se více jak dvě desítky let zabýval reprodukcí a strategiemi přežití medvěda hnědého ve Skandinávii. Výsledky studie publikované v časopise Nature Communications dokazují, že některé medvědice v průběhu pozorování změnily mateřskou taktiku za účelem zvýšení šance vlastního přežití. Svoje mláďata tak začaly používat v podstatě jako ekvivalent lidského štítu.
Ve Švédsku je lov medvědů legální a velmi málo regulovaný. Získat trofej může kdokoliv, aniž by vlastnil zvláštní oprávnění. Jedinou výjimkou je odstřel členů skupiny, ve kterých se vyskytují mláďata. Zákon v zemi platí od roku 1995.
„Medvědice bez mláděte má čtyřikrát větší šanci, že bude zabita oproti medvědici s mládětem“, řekl médiím jeden z autorů studie. V minulosti tak podle vědců mláďata zůstávala s matkou ne déle než osmnáct měsíců. Dnes se u velké části medvědů doba péče protáhla na dva a půl roku.
Od roku 2005 do roku 2015 stouplo procento samiček medvěda hnědého, které si mláďata nechávají u sebe déle, ze 7 % na 36 %. V důsledku této změny se proměnil také životní cyklus medvědů. K novému početí nedochází do doby, než je mládě odstaveno. Medvědice tak dnes rodí méně mláďat než v minulosti.
Medvěd hnědý patří mezi největší suchozemské predátory. Na severní polokouli žije dnes asi 200 000 jedinců, nejvíce pak v Rusku, Spojených státech a v Kanadě. V Česku se vyskytuje výjimečně na moravské straně Karpat, kam proniká ze Slovenska. Dle vyhlášky z roku 1992 je kriticky ohrožený a přísně chráněný.
