Cyril Höschl: Případ panické poruchy a umývání nádobí
Je v pořádku, když pacienti psychiatrického oddělení vypomáhají při mytí nádobí?
Dobrý den, pane doktore,
už pár let se zájmem čtu Vaše povídání v Reflexu, zatím jsem neměla potřebu se ptát. Ovšem ta teď nastala.
Bohužel máme v rodině případ panické poruchy (ještě má v papírech něco, nevím co, nechtěla jsem vyzvídat). Byla přijata na lůžkové oddělení na psychiatrii a s děsem zjistila, že stolní nádobí myjí pacientky. Pro panikáře s fobií na čistotu pohroma. Jak tohle ošetřují příslušné předpisy, když vím, že kdo se „připlete“ k veřejnému stravování, musí mít potravinářský průkaz, což znamená být prověřen, že není bacilonosičem. Pokud vím, dělají se odběry krve a moči, nikoli stolice. Jak mohou neprověření lidé mýt talíře a příbory pro skupinu? Možná Vám to nepřipadá jako dotaz z Vašeho oboru, ovšem podle mě je to více než související – jak se má srovnat zpanikařený člověk „do funkčního stavu“, když je při každém pohledu na talíř velmi silně stresován tím, že neví, kdo jej měl v ruce a je-li dotyčný zdravý (fyzicky)... mám obavy, že hospitalizace za těchto podmínek může být kontraproduktivní.
Je mi jasné, že drobné „domácí práce“ pacienty na chvíli zaměstnají a jsou asi pro ně užitečné, ale umývat stolní nádobí není totéž jako zametat listí na terase před pavilónem, tedy z pohledu dopadu na fyzické zdraví ostatních...
Pokud se mým dotazem budete zabývat veřejně, prosím zachovat anonymitu. Děkuji. J. V.
Budete se divit, ale jádro pudla je jinde, než se domníváte. Je pravda, že různé pracovní činnosti („služby“), jakož i pracovní terapie se na psychiatrii využívají jednak k rehabilitaci nemocných, jednak k alespoň dočasnému odvedení jejich pozornosti od vlastních psychických problémů. V případě, který zmiňujete, se však mytím nádobí zabíjejí hned dvě mouchy jednou ranou. Nejen že není kontraproduktivní, ale může dokonce fungovat na principu kognitivně-behaviorální psychoterapie (KBT) jako účinná léčba.
Jednou z metod KBT je tzv. desenzibilizace čili zvyšování odolnosti vůči špatně tolerovaným a úzkost či strach budícím podnětům. Jednou z takových desenzibilizačních technik je tzv. expozice čili postupné vystavování nepříjemnému podnětu, asi jako když se otužujete postupně stále o něco studenější vodou. Jedinec s agorafobií tak třeba trénuje vycházení nejprve cestou ke schránkám, pak k popelnicím, pak do trafiky a nakonec už jezdí v klidu sám metrem.
Další takovou technikou je tzv. flooding (zaplavení), což je cosi jako léčba „šokem“. Můžete si ji představit třeba tak, že pacient s mimořádnou fobií ze špíny musí vytřít záchodovou mísu zevnitř holýma rukama a pak si je nějakou dobu nesmí umýt. V mírnější variantě můžete záchodovou mísu nahradit špinavou podrážkou od bot. Podobné příklady si může každý vymyslet sám jako variace na dané téma. Lze si tedy představit, že má-li vaše příbuzná kromě panické poruchy (té by špína celkem nemusela vadit) ještě obsedantně-kompulsívní poruchu s fobií ze špíny a s mytím rukou, trocha kontaktu se špínou včetně obav z nedobře umytého nádobí jí může terapeuticky jenom prospět. Normální či předpisové umytí pro ni pak bude úplným vysvobozením.
A pokud jde o předpisy, bylo by špatné, kdyby mařily to, co může pomoci, neboť „zahálka je matkou neřesti“. S potravinářskými předpisy máte pravdu, ale ty se jednak týkají profesionálů, a ne amatérů (když přijdete k někomu na večeři, taky po něm nechcete potvrzení o bezinfekčnosti), jednak přípravy jídla, nikoli mytí nádobí. Nádobí samozřejmě musí být čisté, ale to zajišťuje hygienický dohled a kontroly v příslušném stravovacím provozu.
Jen pro zajímavost – snažíme se vytvářením pracovních příležitostí pro lidi s duševní poruchou jít v NUDZ ostatním příkladem, takže zaměstnáváme i pacienty, a to nejenom ve výzkumu a v administrativě, ale právě především ve varně, která slouží jak pro hospitalizované pacienty, tak pro zaměstnance jako závodní stravování. Tu a tam do ní pozveme na oběd i VIP návštěvy, takže duševně nemocní u nás vyvářeli již i náměstkům ministrů, členům Parlamentu, ředitelům nemocnic a bank a zahraničním profesorům. Nevím, kdo z nich přitom trpěl obavami o své zdraví, ale jestliže ano, pak mu tato kúra určitě jenom prospěla.
