Nemocné ledviny? Dialýzu si můžete udělat sami doma, telemedicína je zázrak moderního zdravotnictví
Představte si, že na lékaře nebudete čekat v čekárně, ale doma. A prohlídka či menší lékařský úkon neproběhne v ordinaci, ale také u vás doma, a to aniž by k vám lékař přijel. Navíc při vážnějším onemocnění nebudete muset i několikrát týdně do nemocnice na kontrolu, ale budete pod neustálým on-line dohledem třeba díky aplikaci v mobilním telefonu. Tak vypadá rychle se rozvíjející telemedicína. Jednou z jejích částí je i vzdálená péče o pacienty s nemocnými ledvinami odkázanými na dialýzu.
Telemedicína se dnes využívá v kardiologii, obezitologii, porodnictví a dalších oborech. Začala tam, kde nebylo možné poskytnout zdravotní péči přímo. „Telemedicína byla nasazena poprvé v roce 1968 k telemetrii zdravotního stavu astronautů v rámci amerického kosmického programu,“ říká Petr Struk, vedoucí České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.
„Pak se telemedicína začala více využívat v zemích s velkou rozlohou, řídce obydlených, například v Kanadě, Austrálii nebo Norsku, a je tam dnes velmi rozvinutá,“ říká Struk. Právě v těchto zemích nejvíce snižuje nákladnost zdravotnického systému.
V Evropě byla jedním z průkopníků i Velká Británie, konkrétně Skotsko, kde bylo nutné poskytovat péči pracovníkům na ropných plošinách v Severním moři.
Domácí dialýza
Podstatou telemedicíny je tedy schopnost vyšetřit pacienta na dálku, ale nezůstat jen u toho, nýbrž ho na dálku i léčit. S rozvojem moderních technologií se i podoba telemedicíny velmi proměnila a dál se prudce rozvíjí. Dobře je to vidět například na lidech s nemocnými ledvinami, kteří jsou odkázáni na dialýzu.
Takoví lidé musejí na dialýzu typicky třikrát týdně, přičemž samotná klasická hemodialýza zabere až pět hodin. A to nemluvíme o dopravě tam a zpátky. Tato zátěž představuje zásadní narušení dne, znemožňuje normální výkon práce a pacienty výrazně omezuje v řadě oblastí od sportu po stravu.
Jinou metodou je tzv. peritoneální dialýza, při níž je do břicha pacienta napouštěn a vypouštěn dialyzační roztok tak, aby se tělo zbavilo odpadních látek z metabolismu. Počátky této metody, která je celkově k tělu šetrnější a daleko méně omezuje pacienta (ale má i svá negativa), spadají do šedesátých let, nicméně její význam roste v posledních letech právě díky telemedicíně, jež umožnila domácí dialýzu pod vzdáleným dohledem lékaře.
Sport a práce téměř bez omezení
Tato domácí peritoneální dialýza má řadu výhod, největšími jsou však dramatické šetření času a možnost za dodržení určitých podmínek dále pokračovat v aktivním sportovním i pracovním životě téměř bez omezení. Jenže v Česku tato metoda stále naráží na neznalost.
Údaje za rok 2016 mluví o 6739 dialyzovaných pacientech v České republice. Jen 429 je ovšem léčeno peritoneální dialýzou, to je zhruba 6,3 procenta, zatímco v USA tuto léčbu doma využívá přibližně 35 procent pacientů, dokládá čísla Vladimíra Bednářová, vedoucí Ambulance peritoneální dialýzy kliniky nefrologie Všeobecné fakultní nemocnice.
Ta také upozorňuje, že většímu rozšíření brání zejména malé povědomí o nové metodě léčby, a to dokonce i mezi lékaři. „Potřebné informace, edukace, ale i motivace často chybějíí už u zdravotnického personálu a pacienti, kteří mohou profitovat z domácí léčby, jsou automaticky odesíláni na hemodialýzu. Přitom je domácí peritoneální dialýza vhodná prakticky pro všechny pacienty, včetně dětí a seniorů,“ říká Bednářová s tím, že je zvlášť vhodná také při poruchách srážlivosti krve.
Místo tří měsíců čtyři roky
Ledviny potrápily i Eduarda (55). Diagnóza přišla nečekaně, Eduard nastoupil k léčbě u specialisty v nefrologické ambulanci. Poté byl poslán na specializované pracoviště Nemocnice Na Homolce do předdialyzačního režimu. „Do té doby jsem slyšel pouze o hemodialýze a předpokládalo se, že do tří měsíců s ní začnu,“ říká Eduard. Jenže na Homolce mu změnou medikace doktorkou Ivanou Jordanov Bílkovou začátek dialýz oddálili o čtyři roky.
Bílková mu navíc představila moderní domácí peritoneální dialýzu. „Do té doby jsem konzumoval velké množství léků a držel speciální dietu, ale to bylo vše. Měl jsem pocit, že s přechodem na dialýzu budu v poloinvalidním režimu, ale vůbec to tak není, funguju úplně stejně dál. Stále hraji volejbal, chodím se bavit s přáteli, pracuji,“ říká Eduard s tím, že se rozhodl hlavně kvůli tomu, že s domácí dialýzou neztrácí zdaleka tolik času, a především kapacita ledviny bývá při této metodě dlouhodobě zachována.
Pacient má tři možnosti. Buď si dělat dialýzu manuálně, nebo zvolit automatizovanou dialýzu, anebo oba způsoby kombinovat.
Manuální a automatizovaná dialýza
„Začínal jsem ruční výměnou s menším objemem roztoků, což je pro adaptaci organismu lepší,“ říká Eduard. Jak to probíhá? Při ruční výměně se čistý roztok napustí katétrem do břicha. Ten se poté uzavře a tělo do roztoku uvolňuje odpadní látky. Roztok naplněný těmito látkami se zhruba po čtyřech hodinách vypustí. Tento proces se opakuje zhruba jeden- až čtyřikrát denně, záleží na aktuálním stavu pacienta. Během procesu je potřeba vše dezinfikovat. Eduard ale říká, že zvyknout si lze během týdne.
Při automatizované peritoneální dialýze se roztok v břišní dutině vyměňuje pomocí přístroje, takzvaného cycleru. Ten si pacient nemusí kupovat, je mu zapůjčen. Dialýza trvá zpravidla kolem osmi hodin, probíhá v noci, kdy pacient spí. Během dne se již dialyzovat nemusí. Přístroj zároveň zvukem upozorní, když dojde například k zalehnutí katétru. „Zhruba čtyřikrát týdně se dialyzuji manuálně a zbytek strojově. Je to pro mě velmi pohodlné, když jdu například po práci sportovat, tak se kolem jedenácté připojím a do rána jsem zdialyzovaný,“ popisuje Eduard.
Ten zároveň popisuje i pokrok v posledních letech. Teď využívá přístroj Claria, který umožňuje přenášet data o průběhu léčby od pacienta do počítače ošetřujícího lékaře. „Dříve jsem musel před návštěvou lékaře vyndat z přístroje paměťovou kartu a tu vzít s sebou, nyní se o přenos dat stará přístroj sám,“ říká Eduard s tím, že lékař může upravit léčbu na dálku, pokud nutnost takového zákroku z došlých dat vyhodnotí.
Výhodou je i volnější cestování. „Ruční výměna má podstatnou výhodu, a to, že je dobře transportovatelná. V podstatě mi na všechno stačí menší příruční zavazadlo. Pokud bych s sebou chtěl vzít i stroj, jde to, ale musím počítat s dalším zavazadlem velikosti velkého cestovního kufru,“ vypráví Eduard. V případě plánovaného cestování je dokonce pacientovi umožněn zdarma dovoz dialyzačních roztoků na určené místo.
Výhody a nevýhody
Doktorka Bednářová vidí tyto hlavní výhody peritoneální dialýzy: déle udržitelná zbytková funkce ledvin, není nutné připravovat trvalý cévní přístup, celkové šetření cévního systému, není nutné podávání léků na snížení srážlivosti krve jako při hemodialýze, je zde menší riziko přenosu infekce, je to ideální most k transplantaci, pacient má svobodu cestování i zaměstnání a léčí se doma, čímž ušetří spoustu času.
Naopak hlavní nevýhody podle Bednářové jsou rizika poškození oblasti pobřišnice a vzniku zánětu, nutnost každodenně o sebe pečovat.
Bednářová přitom rizika vidí jako malá ve srovnání s přínosy. Telemedicína navíc umožňuje on-line kontrolu pacienta a lepší identifikaci problémů; když pacient zapomene dialýzu provést a přijde za lékařem s problémy, nemůže tvrdit, že si dialýzu udělal — lékař vidí průběh každého dne. Dokonce může upravit program léčby i na dálku.
A pro úplnost: Doma je možné provádět i hemodialýzu — v České republice od roku 2016 je u nás za tímto účelem přístroj CorDiax 5008S.
