Nejcitovanější český vědec, eso z laboratoře i generál armády chemiků. Josef Michl slaví osmdesátiny
Patří mezi nejcitovanější české vědce, pracoval s Ottou Wichterlem, jeho někdejší šéf, akademik Rudolf Zahradník, jej kdysi nazval "pětihvězdičkovým generálem světové armády chemiků". Po srpnu 1968 odešel do USA a v tamní tvrdé konkurenci obstál. Několikrát byl nominován na Nobelovu cenu. Světově uznávaný chemik a profesor Coloradské univerzity Josef Michl, který slaví 12. března osmdesátiny, je odborníkem na výzkum nanotechnologií, vyvíjí materiály pro účinnější a levnější solární panely, je expertem v teoretické chemii i fotochemii. Napsal stovky vědeckých prací, několik knih a je držitelem patentů. A sám vědu podporuje - před časem daroval 100.000 dolarů Přírodovědecké fakultě UK, čímž chtěl podpořit mladé vědce na univerzitě.
Známé je Michlovo pořekadlo: "Jednoduché problémy necháme ostatním, my si vybereme to složité". I jeho pracovitost. Jeho kolega Zdeněk Havlas jednou řekl: "Někdy je to až k uzoufání, on stále chce ještě pracovat. Ráno ho najdete ve čtyři hodiny vyřizovat e-maily či psát publikaci, a večer v deset ještě pokračuje. Soboty a neděle nevyjímaje". Mluví mnoha jazyky - kromě češtiny a angličtiny hovoří také německy, francouzsky, rusky, japonsky, dánsky, a v řadě dalších se domluví.
Lásku k přírodním vědám zdědil pražský rodák patrně po otci. "Za války, když bylo zle, sedával u své pracovní desky a řešil integrály, aby zapomněl, co se okolo děje," líčil jednou. K chemii ho přivedla paní učitelka Matoušová ze základní školy v Lupáčově ulici v Praze na Žižkově, když svým čtvrťákům demonstrovala, jak manganistan draselný zahříváním ve zkumavce uvolňuje kyslík. Tehdy si řekl: "Tuhle vědu chci dělat."
Ačkoli jeho otce v roce 1953 vyhodili z Nejvyššího soudu, když odmítl vstoupit do komunistické strany (poté pracoval jako notář), Michl vystudoval chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Po promoci byl od roku 1961 doktorandem kvantového chemika Rudolfa Zahradníka v Ústavu fyzikální chemie ČSAV, od roku 1965, kdy se stal kandidátem věd, působil na univerzitách v Houstonu a v Austinu.
Po návratu v roce 1967 pokračoval spolu s profesorem Zahradníkem v práci na knize o kvantové organické chemii a několik měsíců pracoval s Ottou Wichterlem v Ústavu makromolekulární chemie v jeho soukromé laboratoři. "Profesor Wichterle byl velký člověk a jsem rád, že jsem s ním občas mohl mluvit zcela soukromě. Rozsah jeho zájmů a znalostí mi naprosto imponoval," řekl k tomu jednou.
V roce 1968 se trochu zapletl do politiky, když se stal jedním ze zakladatelů Klubu angažovaných nestraníků. Pak získal stipendium ve Švédsku a nějaký čas strávil v Norsku na letní škole kvantové chemie. "Jednoho rána mi buší dva spolubydlící z Izraele na dveře sprchy: Už jsou u vás tanky. Byl to šok. Nevěděl jsem, co dělat. Domů mě to táhlo, ale nevěděl jsem, co tady bude. Bál jsem se, že už nebudu moct dělat vědu. Po dvou týdnech rozvažování jsem se rozhodl nevracet," vzpomínal.
Poté Michl působil jako odborný asistent na univerzitě v Dánsku, později pracoval na několika univerzitách v USA (Utah, Texas), v roce 1991 se stal profesorem na Coloradské univerzitě, kde působí dodnes.
Michl je členem řady odborných společností včetně Americké akademie umění a věd, v roce 2008 získal jako první Čech prestižní pokročilý grant Evropské výzkumné rady, na částečný úvazek působí v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR.
V roce 1986 vytvořil tzv. molekulární stavebnici, jejíž jednotlivé díly mají rozměry miliardtin metru. "V roce 1986 mě na univerzitě v Texasu napadlo vytvářet z chemických sloučenin krátké a dlouhé tyčinky doplněné na konci špulkami. Byly to jakési činky o velikosti do dvou nanometrů. V osmdesátých letech jsem dostal další nápad - vyrábět z těchto stavebnicových molekul rotory, tedy něco, co se může točit," řekl k tomu, že by se to dalo možná využívat v mobilech, lékařských přístrojích či počítačích pro zvýšení rychlosti.
Dovede srovnat univerzity v USA a Evropě: "Když se na americké univerzitě stane mladý člověk odborným asistentem, dostane peníze na vybavení, nějakou místnost a 'teď ukaž, co umíš'. Může pracovat na jakémkoliv problému, který si vybere. Může napsat žádost o grant do jedné z mnoha agentur. Pokud ho napíše dobře, získá peníze na studenty a postdoktorandy. Má úplnou svobodu. V Evropě je to jinak. Tady mladý člověk často ani nečeká, že by si mohl dělal, co chce. Někdy ani nemá vlastní projekt. V Evropě se mnohdy ani nejnadanějším mladým lidem nedovolí samostatný růst. To je velký rozdíl ve srovnání s Amerikou."
S manželkou, Američankou Sarou Allensworthovou, se seznámil v Praze v 60. letech, civilní svatbu měli v Dánsku, církevní v Rakousku. Rakovina jim bohužel vzala dvě ze tří dětí (první syn umřel ve dvou letech, dcera v sedmadvaceti).
V roce 1986 byl Michl zvolen členem americké Národní akademie věd, dva roky poté se stal členem Mezinárodní akademie kvantově molekulárních věd. V roce 1992 získal Schrödingerovu medaili, které uděluje Světová asociace teoretických a výpočetních chemiků, a to za aplikaci poznatků z teoretické a výpočetní chemie a za organickou fotochemii. V roce 1995 Michla přijala do svých řad Učená společnost České republiky, čtyři roky poté byl zvolen členem Americké akademie umění a věd. A má i mnoho dalších cen.
Jednou vyjmenoval tři předpoklady úspěchu: "Umět vědu, umět komunikovat a umět vycházet s lidmi".
