Cyril Höschl: Máme se nejlíp, jak jsme se kdy měli. Povede to ke spáse, nebo se „ubavíme k smrti“?
Vážený pane profesore, Vaše odpověď na dotaz Jaroslavy z Pelhřimova (RX 19/2019) mě natolik překvapila, že musím napsat. Výčet úspěchů ohledně zdravotního stavu obyvatel planety a snížení rizik je impozantní a měl by stačit na povšechná stýskání. K Vám mi to však nesedí. Není problém právě s tou Vámi zmiňovanou střední délkou dožití? Lidé se dožívají vyššího věku a snad největší oříšek pro lidskou bytost může být, jak s časem navíc naložit, než věcné problémy týkající se samotného přežití. Lze připustit, že míra úzkostnosti lidstva může souviset s tím, že neví, jak tak dlouhý život žít? Notabene život člověka ve světě plném luxusu, nepřeberných možností a variant? Tolik lidí vyhledává psychiatrickou pomoc oproti dřívějšku a já si to vysvětluji podrobnější diagnostikou a zvýšeným „sebepozorováním“. Ale je zde možnost, že se mnozí nacházejí v depresi z nepřehledného variování možností, které se jim nabízejí? Nepřimlouvám se za nepokorné, jen přemýšlím, jestli lze zkrotit lidskou pýchu, a vychází mi, že tohle nelze a budeme svědkem (spíše naše děti a vnuci) smutného úpadku zhýralé civilizace, co myslíte? Jsou mladí, kteří využijí roky navíc k záchraně, nebo se všichni chtějí jen „ubavit k smrti“? Děkuji a zdravím. Zuzana Hermanová
To je několik problémů najednou, tak si to trochu rozdělme. Nevím, proč vám ke mně nesedí výčet neoddiskutovatelných fakt. Já mám fakta rád, jsou dobrým základem k rozumné úvaze. Zní (RX 19/2019): Máme nejmenší dětskou úmrtnost a nejdelší dožití v dějinách, máme stále méně těžké fyzické práce, na kilo chleba pracujeme stále kratší dobu, máme nejkratší pracovní týden v naší historii. Střední délka života se od roku 1880 do dneška prodloužila z 30 na 70 let. Hladomor, kdysi ve světě častý, je nyní vzácný. Svět celkově nikdy (!) nebyl demokratičtější než dnes. Dvě třetiny lidstva žijí v demokracii.
Pokud jde o násilí, na planetě je nyní nejméně válek. V USA klesá počet vražd. Pravděpodobnost, že zahynete při autonehodě, je v USA nyní o 96 % (!) nižší než v roce 1920. Počet leteckých katastrof klesl od roku 1970 o 99 % a smrtelných pracovních úrazů o 96 % od roku 1913. Je nižší úmrtnost při přírodních katastrofách. Gramotnost se všude zlepšuje. Týdenní pracovní doba se od konce 19. století zkrátila více než o třetinu! Co je na tom špatně? Já vím, u mnoha lidí platí „když jsem nasr…., tak mi nikdo nebude říkat, že se mám dobře“. Ale to je problém těch škarohlídů, nikoli můj. Abyste mohla mou tezi odmítnout, vyberete si ze všeho jediný údaj (střední délku života) a vaše hlavní námitka zní, že lidstvo neví, jak s tak dlouhým životem naložit. Jinými slovy – důležitá není ani tak délka života, jako spíše jeho kvalita. Tak za prvé: tak jako tak je život dnes kvalitnější, než býval, o čemž svědčí ta ostatní výše vyjmenovaná fakta.
A za druhé, kdybychom přijali logiku, že prodlužování života zvyšuje pravděpodobnost potíží (nevíme, jak s prodloužením naložit, klesá kvalita života, závislost na druhých), pak, domyšleno do konce, by to znamenalo, že nejjistější prevence problémů je život naopak zkracovat. To je teze sebevrahů. Čím dříve umřeme, tím méně se dočkáme problémů stáří, demencí a bezmoci. A dokonce jakýchkoli nemocí. Domyšleno do konce by bylo v tomto ohledu nejjistější zemřít co nejdříve nebo – ještě lépe – vůbec se nenarodit. Kdo se nenarodí, je od samého začátku z lesa venku a žádné maléry ho tu nečekají.
A pokud jde o vaše obavy, zda lidstvo využije nynější prosperity ke spáse, či se naopak dočká úpadku („ubaví se k smrti“), toť vskutku otázka, již si rovněž kladu. Odpovědi se nicméně zjevně nedožiji. Jde to sice rychle, ale naše životy, byť dlouhé, přece jen ještě rychleji.
