Cyril Höschl: Jsou neomalení a obscénní lékaři již vyhynulým druhem?
Vážený pane doktore, při četbě knihy Zpovědník vrahů jsem byl příjemně překvapen, že u nás prakticky nedocházelo ke zneužívání psychiatrie v době totality (na rozdíl od SSSR). Co ale pokládám za alarmující pro tehdejší epochu, bylo neomalené hrubiánství ze strany některých primářů, o čemž jste se kdysi zmiňoval i Vy v pořadu Zátiší. S. Hubálek ve výše zmíněné knize popisuje svou neblahou zkušenost s jistým primářem z Horních Beřkovic. Rád bych věřil, že takoví lékaři náleží k již dávno vyhynulému druhu, byť si nejsem tak úplně jistý. Patří neomalení a obscénní primáři k vyhynulému druhu? Podotýkám, že nenarážím jen na arogantní tykání jejich mladým kolegům.
S úctou M. Možný
Kolega Hubálek celou záležitost ve své knížce uzavírá s tím, že české psychiatrii za normalizace by se mělo dnes spíše poděkovat za to, jak pomáhala disidentům vystavováním modrých knížek a invalidních důchodů. Jako jediného politického aktivistu, vůči němuž moc u nás skutečně zneužila psychiatrii, uvádí Augustina Navrátila, jenž po výzvě v devadesátých letech, aby si podal stížnost proti někdejšímu držení na psychiatrii v Kroměříži, řekl, že tak neučiní, protože se tam k němu chovali hezky, měl samostatný pokoj, psací stroj a léky dostával jen ty, které si sám přál. Neomalený beřkovický primář, na nějž se ptáte, se podle Hubálka nedopouštěl žádných zvěrstev na pacientech, ale byl z dnešního hlediska pouze politicky nekorektní a prostoduše vulgární, nic víc.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
