Vědci luští texty svitků, které sežehl lávou Vesuv. Mohla by tak ožít jediná dochovaná antická knihovna
Když v roce 79 vybuchla sopka Vesuv, zasypala popelem a zničila města Pompeje a Herkulaneum. Jejich obyvatele pohřbila láva a doteď jsou skryti pod její vrstvou. Spolu s obyvateli těchto měst zakryla láva také jejich majetek. A také vzácnou knihovnu, jejíž svitky jsou rovněž zpopelněné. Dlouho se zdálo, že obsah těchto svitků je navždy ztracený. Američtí vědci však tvrdí, že obsah těchto spisů budou umět rozluštit.
Naději na vzkříšení textů, které nyní vypadají pouze jako omšelé a zpopelněné svitky, vzbudil tým amerických vědců pod vedením profesora Brenta Sealse z Kentucké univerzity. Jeho tým chce pro dešifrování obsahu těchto svitků využít vysokoenergetické rentgenové záření. Pomoci by měla rovněž umělá inteligence. Ta by se měla „naučit“ číst to, co není viditelné pouhým okem, a odlišit zuhelnatělý text od zuhelnatělého papyru. Rozdíl mezi místy, kde před zuhelnatěním býval text, a ostatní plochou, bude minimální, ale jen díky němu bude možné tyto texty rozklíčovat.
„Víme, že v každém svitku je text, ale abychom je mohli rozvinout a přečíst, je nutné, aby byl svitek pružný a ohebný. A to bohužel již není,“ uvedl Seals pro britský list Guardian. Seals je odborník na digitalizaci, umělou inteligenci a digitální technologie. Právě proto, že svitky již ztratily své původní vlastnosti, je nutné vyvinout technologii, která bude umět texty uvnitř svitků dešifrovat, aniž by s ním ovšem jakkoliv manipulovala. Rozevírat svitky už se v minulosti vědci pokoušeli, ale pokaždé to bohužel skončilo jejich zničením.
Dva pokusní králíci, tedy dva svitky papyru, čekají na otestování ve Francouzském institutu v Paříži. Tyto dva svitky jsou součástí fascinující sbírky čítající 1800 papyrů, které byly v Herkulaneu objeveny v roce 1752. Část z nich jsou pouze fragmenty, které navíc na první pohled vypadají jako zuhelnatělé svitky, z nichž už nikdo nic nezachrání. O to větší by byl úspěch, kdyby se americkým vědcům povedlo je přečíst. Dohromady totiž představují jedinou antickou kompletní knihovnu, která se – alespoň do určité míry – zachovala. Vila, v níž tyto svitky byly nalezeny, patřila jednomu z příbuzných samotného Julia Caesara.
Jako problém se nicméně již ukázala skutečnost, že svitky obsahují texty psané inkoustem na bázi uhlíku, nikoliv s obsahem kovu. To znamená, že bude těžké je odlišit, když i samy svitky jsou zuhelnatělé. V některých svitcích jsou sice údajně i inkousty s obsahem olova, ovšem jeho obsah je tak malý, že díky němu nepůjde odlišit text.
Je také otázkou, co bude obsahem těchto textů. Historikové polemizují o latinských či řeckých filosofických textech, avšak s jistotou nelze usuzovat na nic. I proto je tento výzkum extrémně zajímavý a jeho výsledek může být zcela klíčovým pramenem poznání, jaký by v dějinách antiky neměl obdoby.
