Genová léčba jako naděje? V budoucnu by mohla zabránit dětským úmrtím
Nejčastěji se o genové terapii mluví v souvislosti s onkologií, pozoruhodnější ovšem je, že velký pokrok zaznamenala u vrozených nervosvalových onemocnění. Těmi sice trpí jen velmi málo dětí, ovšem často u nich vedou k fatálním následkům.
„Tyto nemoci mají obvykle jednoduchou příčinu: kvůli poškozenému genu chybí například jedna bílkovina – na rozdíl třeba od geneticky podmíněných epilepsií, u nichž příčina je mnohem složitější. Takže když organismu včas dodáte chybějící bílkovinu, nemusí nervosvalová nemoc vůbec vypuknout,“ zdůrazňuje MUDr. Jana Haberlová, PhD., lékařka na Klinice dětské neurologie Fakultní nemocnice Motol v Praze.
Největší část experimentů týkajících se genové terapie se provádí u onkologických diagnóz, řeší i některá metabolická onemocnění, poruchy imunity či poruchy nervového systému. A právě u vrozených nervosvalových onemocnění, které často nemocné těžce invalidizují a způsobují předčasná úmrtí, se nyní genové terapie rozvíjejí velmi bouřlivě.
Obecně jsou vrozená nervosvalová onemocnění nemoci vzácné, v České republice se jedná řádově o stovky dětských pacientů. Ještě před sedmi osmi lety bylo u nich velmi obtížné stanovit přesnou diagnózu. „Když k nám poslali dítě s tím, že špatně chodí, což může mít mnoho příčin, trvalo nám často roky, než jsme zjistili důvod jeho potíží, nebo jsme ho nezjistili vůbec. Objasněných případů bylo kolem deseti procent, zatímco v současnosti jde o 95 procent,“ říká Jana Haberlová.
Za touto podstatnou změnou stojí nové možnosti genetického testování. „Dříve jsme udělali základní vyšetření a pak nechali testovat gen po genu. Každý test trval v řádech měsíců, a až když byl negativní, začal se testovat další gen. Dnes již známe 550 genů, které mohou způsobovat nějakou vrozenou nervosvalovou nemoc, ale můžeme je nechat otestovat všechny najednou,“ vysvětluje Haberlová. U drtivé většiny dětí je tak diagnóza známá do dvou tří měsíců. „I když jsou rodiče někdy nervózní, že to trvá měsíce, oproti minulosti jde o zásadní pokrok. Tehdy rodiče roky nevěděli, co jejich dítěti je, a kvůli genetickému riziku často ani neplánovali další těhotenství.“
S rychlejším stanovením diagnózy souvisí i fakt, že se začaly rozvíjet možnosti léčby. „Jakmile víte, co nemoc způsobuje, nastupuje klinický výzkum, začnou experimenty. Vědců na poli nervosvalových nemocí nebylo v minulosti mnoho, v řádech stovek, vesměs šlo velké nadšence pro obor, kteří se celý život zabývali úzkou oblastí, často pouze jednotlivou nemocí. Nyní se část věnuje experimentální léčbě, část zakládá malé farmaceutické firmy. Genový výzkum se zde tedy nesoustředí jen na nejrozšířenější nemoci, ale na i vzácnější typy, například některé typy kongenitálních myopatií, právě díky nadšencům, kteří se jimi dlouhodobě zabývali,“ podotýká Jana Haberlová.
Genová terapie se někdy zjednodušeně popisuje jako nahrazení vadného genu. Ve skutečnosti je to ale složitější. Náhrada vadného genu je pouze jednou z možností, existuje i léčba na principu ovlivnění přepisu genetické informace, takzvaná modulační léčba. Mezi tu patří i lék na spinální svalovou atrofii (SMA), který se v roce 2017 začal používat i v České republice. „Pomocí ovlivnění jiného genu než toho, který je porušen primárně, se začne nově tvořit chybějící bílkovina. Lék ovlivňuje přepis genetické informace, ale DNA nemění, proto je třeba lék užívat celoživotně tak, aby byla chybějící bílkovina stále tvořena. Pacienti jej dostávají formou lumbální punkce do míšního kanálu jednou za čtyři měsíce,“ uvádí Jana Haberlová.
Z pohledu neurologického to podle ní znamená převrat. „Ještě nedávno tito pacienti předčasně umírali – jednalo se o nejčastější příčinu úmrtí na vrozené onemocnění u kojenců –, s nejtěžším typem tohoto onemocnění byli již ve dvou letech často odkázání na umělou plicní ventilaci, pro celkovou svalovou slabost nebyli schopni stoje ani sedu, v pozdních fázích komunikovali pouze očima, trpěli i poruchami polykání. Nyní tyto děti můžeme léčit – a čím dříve, tím lépe – dokážeme nemoc zastavit,“ podotýká Haberlová.
Proto nyní lékaři usilují o screeningové vyšetření všech nově narozených dětí. „Pacienty s příznaky už nezbavíme obtíží, ale jsme schopni zastavit zhoršování jejich stavu. Pokud ovšem začneme léčit děti bez příznaků, nemusí se u nich žádné obtíže vůbec objevit. Ovšem zatím nové pacienty diagnostikujeme až ve chvíli, kdy je přivedou rodiče, protože se u nich už projevil nějaký problém. Při novorozeneckém screeningu bychom tomu předešli,“ zdůrazňuje Jana Haberlová.
V tuto chvíli ale novorozenecký screening naráží na legislativu, která říká, že pokud má pacient absolvovat genetický test, musí předtím proběhnout pohovor s klinickým genetikem. A je samozřejmě nemožné, aby takový pohovor probíhal se všemi prvorodičkami. „Chceme proto dosáhnout změny zákona tak, aby byl možný novorozenecký screening i na podkladě genetického testu u nemocí, u nichž je dostupná inovativní léčba a existuje dohoda o úhradě,“ říká Jana Haberlová.
Léčbu SMA přitom možná čeká další posun. V USA byl loni uveden do praxe lék na principu náhrady vadného genu genem „zdravým“. Podává se jednorázově formou infuze, což je naprosto převratné. Dosud totiž všechny genové terapie probíhaly in vitro (krevní buňky pacienta se geneticky upraví mimo organismus nemocného a vpraví se zpět do jeho těla), nebo byly lokálního charakteru (například u dědičného onemocnění oční sítnice se lék aplikuje do sklivce). V tomto případě se dostane do buněk „zdravý“ gen, a tím se zajistí, že se nemocnému teoreticky do smrti bude tvořit chybějící bílkovina, a tudíž se jednou infuzí vyřeší příčina nemoci.
Prozatím je ve Spojených státech lék schválen k použití pro pacienty do dvou let věku a 23 kilogramů hmotnosti. A ještě jeden rekord tento přípravek má: jde o nejdražší lék v historii, stojí v přepočtu 48 milionů korun. Zatím není jasné, kdy bude schválen v Evropě, očekává se, že se tak stane již v první polovině letošního roku.
