Uprchlík není kočka, smutně koukat nestačí. Syrsko-německý youtuber šije do Němců i migrantů
Inspirován podobnými akcemi stál s páskou na očích na berlínském Alexanderplatz s nápisem: Jsem syrský uprchlík. Věřím vám, věříte vy mně? Obejměte mě. To video nasbíralo přes šest set tisíc zhlédnutí. Tak začal svou youtuberskou slávu Firas Alshater.
Čtyřiadvacetiletý Firas na kanál Zukar vkládá od konce ledna humorná videa, jimiž se snaží bořit bariéry mezi Němci a uprchlíky. Ve svém nejznámějším vypráví, jak čekal a čekal, než se vůbec někdo osmělil k němu přistoupit. „Němcům trvá, než něco přijmou, ale pak se toho drží zuby nehty,“ vysvětluje plynnou němčinou, k čemu došel. A diváky evidentně zaujal, jeden z nich napsal: „Jsem proti uprchlíkům, ale tohle video je vážně cool.“
Vedle populárního „objímacího“ videa natočil další, v němž ukazuje, jak snadné je nenávidět. Že kočky, které nic nedělají, jsou přijímány všude, zatímco když si on natáhne uši a jde smutně koukat za dveře, nikdo si ho domů nepustí. Nebo dává tipy na krásu: usmívejte se, obklopte se lidmi, kterým se líbíte, nedělejte ze sebe, co nejste - to je narážka na německá solária, kde se ženy snaží být tmavší, kdežto v Sýrii frčí make-up, který pleť tamních žen zesvětlí.
Firas dostal v Německu azyl před dvěma a půl lety. Studuje herectví a zabývá se vytvářením filmů a ze Sýrie uprchl před režimem Bašára Asada. Když totiž v roce 2011 v rámci arabského jara točil, co se v Sýrii děje, chopila se ho syrská tajná policie a na devět měsíců ho zavřela a mučila. Firasova rodina ho poté našla a vyplatila. Než se dostal do Německa, na pozvání německého filmaře Jana Heiliga, byl ještě na několik dní zadržen, tentokrát bojovnými islamisty, kteří ho pro změnu obviňovali z propagandistické práce pro Asada. Byli ale méně brutální než státní tajní, píše The Guardian.
„Viděl jsem během dětství a dospívání v Sýrii mnoho zlých věcí, ale to neznamená, že by můj život měl pokračovat stejně. Zítřek bude lepší. Rozesmívat lidi je pro mě způsob, jak se vyhnout žití v minulosti,“ vysvětluje a dodává, že německá byrokracie a každodenní život vůbec mu k jeho suchému humoru poskytují víc než dost podnětů.
