Čeští youtubeři: Kdo zaváhá, nebere + komentáře vloggera Kovyho
Youtubeři nás zahlcují podrobnostmi o svých osobních životech a za lajky a palce nahoru prásknou cokoli na kohokoli, ale o jedné věci kupodivu mlčí. O penězích. Které si na YouTube, stránce, kam víc než miliarda uživatelů v každé minutě nahraje kolem pěti set hodin nových videí, vydělají. Přečtěte si víc v článku s názvem Zaměstnání: Youtuber, který vyšel včera v Reflexu č. 18 a z nějž vám přinášíme úryvek.
Základem jsou přerozdělované peníze z inzerce na YouTube, ale těmi si našinec na rozdíl od anglofonního tvůrce videí na živobytí vydělá jen stěží. Důležité je drapsnout za pačesy jiné příležitosti výdělku: podepsat smlouvu o reklamě s velkou značkou, zčásti monetizovat videa – tedy propagovat v nich konkrétní výrobek nebo službu –, nepodceňovat kontakt s publikem a kromě standardních a standardně nudných „podpisovek“ si vymyslet třeba vlastní šou. A taky penetrovat jiné oblasti popkultury – zpívat jako Hoggy nebo Johny Machette, moderovat jako Johnny Valda, psát knihy jako Zoella.
Nebo rozjet e-shop s tričky a hrnky a bůhvíčím, na nichž fandům zprostředkujete, tj. zpeněžíte, svůj obličej. Prostě být vidět nejen na všech možných sociálních sítích, ale i jinde. V zahraničí se třeba v posledních pár měsících youtubeři snaží se svými videy prorazit do placených streamingových služeb typu YouTube Red nebo Go90. To u nás nehrozí, ale přesto česká špička vývoj v zahraničí bedlivě sleduje. Protože štěstí přeje připraveným. A protože kdo zaváhá, nebere.
A o to, aby naši youtubeři brali (a aby pokud možno nikdo neobíral je), se stará několik agentur. Dvěma největšími jsou GetBoost, zastupující známá jména jako Jirka Král, Stejk, Gabrielle Hecl, Shoppaholic Nicol nebo Johnny Valda, a potom Tubrr, založený před čtyřmi lety firmou Play.cz a mající v portfoliu tajemného Nejfaka, mladičkou Fallenku, skokana roku Datla, zlobivce z TVTwixx nebo všestranného Denise Kubíka. Asi čtyřem stovkám českých youtuberských kanálů zajišťují reklamu a product placement a poskytují i právní a administrativní podporu i rady, jak vydělané peníze zdanit nebo jak pro videa legálně získat hudbu.
Obsah, legislativa – a obsah…
V českých podmínkách existuje nepočetná vloggerská smetánka, za níž chodí peníze pravidelně, ale na paty jim dýchají desítky ambiciózních tvůrců s padesáti šedesáti tisíci odběratelů, kteří brzy dosáhnou oné magické hranice, kde začnou inzerenty zajímat. A pak se může strhnout lavina. Pokud tedy vytrvají ve svém hledání autentického obsahu; o stovky lidí, kteří točí jen asky, tedy odpovídají na otázky diváků, challenge nebo ve videích probírají youtuberské akce a svůj nový merch, firmy nestojí.
Pozorovatelé scény jsou vesměs optimističtí: „Za poslední rok jsme všichni hodně vyrostli,“ tvrdí třeba youtuber Karel Kovář alias Kovy, jenž má na svých dvou kanálech (Kovy a Gameballcz) téměř 600 000 odběratelů a jehož mash-up videa televizních věštců dabujících Titanic nebo jen konverzujících o životě divákům devastují bránice. „Posunuli jsme se od hulákání do Minecraftu a z holčičích pokojíčků k mnohem větší názorovosti. Vzpomínám, jak jsem slavil tisícovku odběratelů. To bylo před čtyřmi lety něco, co málokdo měl. Dnes se za základní hranici považuje 100 000.“
V úvodu najdete článku video, v němž Kovy popisuje svůj vztah k Reflexu a svoje cíle na platformě YouTube.
Kovy nedávno otestoval také dva legislativní mantinely, kterými se youtubeři-byznysmani často zabývají. Častěji než jejich vrstevníci řeší věk – ale ne proto, aby se rychleji dostali za volant nebo k pivu. „V sedmnácti letech jsem uvažoval o zplnoletnění, abych na svém webu mohl rozjet e-shop s merchem,“ vzpomíná Kovy. „Jenže to byl tak složitý proces, že jsem raději počkal těch osm měsíců do osmnáctin.“ Ještě dříve, před dvěma lety, pak natočil třináct parodií oblíbeného animovaného seriálu Prasátko Peppa, z nějž udělal poněkud obhroublou sviňku Slezinu.
První díl vidělo víc než milion diváků a všechny ostatní kolem 800 000, ale k výdělku Kovymu tahle skvělá čísla nijak nepřispěla: „Vlastníci práv mají možnost si video nárokovat,“ vysvětluje Kovy. „Podle pravidel YouTube mohou video zablokovat, a i když to neudělají, veškeré příjmy z reklamy jdou autorům originálu, ne mně. Jeden díl mi nečekaně zablokovala Česká protipirátská unie, ale byl to omyl, po mém podnětu ho zase zpřístupnili.“
