Smrt v Sýrii číhá všude. Ustupující bojovníci nastražují výbušniny do ledniček i plyšových medvídků
Dnes je Mezinárodní den proti nášlapným minám. Mezinárodní humanitární a zdravotnická organizace Lékaři bez hranic proto upozorňuje, že na nástražné výbušniny umírá v Sýrii stále alarmující počet civilistů. Organizace proto volá po urychleném odminovávání oblasti, aby se snížilo riziko, jemuž čelí lidé na útěku nebo ti, co se chtějí vrátit domů.
Zatímco se frontová linie na severu Sýrie posouvá, lidé na útěku před válkou nebo naopak obyvatelé vracející se domů do vesnic, které opustili bojovníci Islámského státu, nacházejí smrtící krajinu. Pokrývají ji miny, nastražené výbušniny a nevybuchlá vojenská munice. Taková jsou svědectví zdravotnických týmů Lékařů bez hranic, jejich pacientů a rodin v severní Sýrii.
„Pro lidi vracející se domů je to extrémně nebezpečné. Nástražné výbušniny jsou všude - pod koberci, v lednici, dokonce v dětských plyšových hračkách,“ upozorňuje Karline Kleijer, krizová koordinátorka Lékařů bez hranic pro Sýrii.
Jen v průběhu čtyř týdnů v létě loňského roku přijal nemocniční personál v oblasti Manbidž více než 190 lidí zraněných při výbuchu nástražných zařízení. „Zranění pacienti začali do nemocnic přicházet ve velkém. Civilisté, ve snaze vyhnout se bojům, volili cesty, které považovali za bezpečné. Místo toho skončili v minových polích,“ přibližuje jeden ze zdravotníků Lékařů bez hranic v nemocnici Arin.
Například muž jménem Jasem z vesnice Jirn, která leží u města Tal Abyad, musí žít se dvěma minami, které jsou nastražené jen několik metrů od prahu jeho domu. „Nemůžu spát, jak mám strach, že některé z mých čtyř dětí, případně pes nebo ovce, stoupne na jednu z těchto min. Když se k domu blíží nějaké zvíře, všichni v tu chvíli raději utečeme - co kdyby minu nedopatřením odpálilo,“ popsal.
V současné době takřka nikdo neprovádí v Sýrii odminovávání, ani humanitární organizace, ani armáda. Místní lidí se proto snaží zbavit nástražných zařízení svépomocí – často se smrtelnými následky. „Lidé riskují životy, aby učinili své vesnice bezpečnějšími. Slyšeli jsme o pěti mužích z Ajn al-Arabu (Kobaní), kteří dobrovolně odminovávali domy, aby si trochu přivydělali. Nikdo z nich už nežije,“ přibližuje Karline Kleijer.
Pokud oblasti zůstanou zaminované a bude po jejich území rozeseta nevybuchlá munice, lidé nebudou moci prchat z válečných zón. A zároveň toto skryté nebezpečí bude odrazovat od návratu domů ty, kteří uprchli dříve. Nástražné systémy a nevybuchlé munice budou mít nadále devastující dopad na místní obyvatele a jejich živobytí. Budou rovněž odrazovat humanitární organizace, aby v těchto oblastech pomáhaly, což dále zhorší utrpení místní populace.
