Ekonom Vladimír Pikora: Stát nemá ovlivňovat porodnost!
Vladimír Pikora (39) je polovinou úspěšného ekonomicko-spisovatelského dua. S manželkou Markétou Šichtařovou píšou knihy, špičkují se na sociálních sítích a mají dar dívat se s nadhledem nejen na svou velkou rodinu, ale i na dnešní,
poněkud šílený svět peněz a politiky.
Před pár dny se vám narodilo páté dítě. S manželkou se profesně zabýváte prognózami. Dokážete odhadnout, kolik jich ještě bude?
Necháme to osudu. Nikdy jsme žádné dítě neplánovali, zároveň jsme se jim ale nikdy nebránili. Rozhodně jsme si teď neřekli: Tak a teď dost, spíše nás limituje věk. Markétě už je čtyřicet, jedno dítě je tedy ještě velmi pravděpodobné, dvě možná.
Už jste si spočítal, že díky vašim pěti dětem máte nárok na roční slevu na daních 105 000 korun?
To ani nevím!
Dělá to 8785 korun měsíčně, což je více, než byla minimální mzda před čtyřmi lety. Má rodinná politika založená na úlevách na dani a příspěvcích vliv na populaci?
Pochybuji, že může mít. Když někdo nechce mít děti, tak kvůli tomu, že mu přidají tisícovku měsíčně, je mít nebude. Známe to i z demografie. Řada režimů se snažila zvýšit populaci ekonomickými pobídkami. Demograficky to sice způsobilo jednorázový populační zub, ale z dlouhodobého pohledu se nezměnilo nic. Drastickou politikou jednoho dítěte se povedlo ovlivnit porodnost jedině Číňanům, ale i ti nakonec pochopili, že to byla chyba. Do porodnosti by stát neměl zasahovat. Jeho úkolem je spíš vytvářet podmínky, aby lidé netrpěli tím, že děti mají, a ne je finančně motivovat, aby děti měli. Například já coby rodič pociťuji jako největší problém, že dětská zařízení jsou velice nekomfortní pro rodiče-podnikatele. Mám obchodní schůzku nebo dozorčí radu, jež skončí ve chvíli, která se nedá úplně předvídat, přijdu do školky a oni řeknou, že mi dítě vydat nemůžou. Ale zároveň mi přikážou, že do pěti hodin si je musím vyzvednout. Jenže můj byznys nekončí tak, abych v pět mohl být ve školce! Takže matka nemůže pracovat a je vyřazena z trhu práce. Místo toho, aby stát lil ohromné peníze do populační politiky, měl by spíše přemýšlet, jak sladit školství s potřebami zaměstnaných rodičů.
S manželkou jste známí zastánci domácích porodů, všechny vaše děti jste přivedli na svět doma. Nepřemýšlíte o tom, že byste domů převedli i část jejich školní výchovy?
Samozřejmě že nás domácí škola napadla, ovšem technicky to pro nás není bohužel řešitelné. Ale trápí nás to, protože naše školství má pro nás, svobodomyslné rodiče, velmi mnoho problémů. Naše školství se stále vyznačuje drilovacím rakousko-uherským duchem, v němž musí být děti hlavně poslušné, držet ústa a krok. Česká škola vůbec neodpovídá potřebám dnešního světa, ekonomiky a společnosti. Dřív jsem si myslel, že pro úspěšný život a kariéru je potřeba mít pořádné vzdělání. Dnes mám spíše pocit, že vzdělání, jež nabízí české školství, je tak překonané, že je vlastně jedno, jestli ho máte, nebo ne. Pro děti je důležité, aby měly perfektní angličtinu, bez ní se neobejdou. Aby uměly dobře česky a měly logické myšlení, které rozvíjí hlavně matematika a další přírodní vědy. Jenomže v českých školách se s tímto předpokladem neučí. Nakonec tedy kvalitní výuku stejně musí suplovat rodina. Klasickým příkladem je třeba finanční gramotnost. Teoreticky by se měla ve školách vyučovat, děti by se s ní měly seznámit částečně v matematice a občanské nauce. Ale de facto se nevyučuje vůbec. S Markétou jsme proto o finanční gramotnosti napsali knížku pohádek, z níž se stal bestseller. Nepotřebují ji totiž jen děti, ale i jejich učitelé. Jednou za měsíc jezdím zadarmo přednášet po základních školách a nejvíce se o penězích se mnou neradí děti, ale jejich učitelé. Často bývají v exekuci, vzali si nesmyslné úvěry, neumějí vůbec nakládat s penězi. A to jsou lidé, kteří mají děti učit finanční gramotnosti… Ale moderní společnost je tak rychlá a jiná, než na jakou jsme byli zvyklí, že to snad ani po nich nemůžeme chtít.
Rozhovor s Vladimírem Pikorou si přečtěte v novém tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 6. dubna.
