Do politiky už nikdy! Zpěvák Midnight Oil Peter Garrett bavil fanoušky na besedě Reflexu
Frontman skupiny Midnight Oil PETER GARRETT se vrací z australského parlamentu na koncertní pódia. Promluvil o tom - za neutuchávajícho potlesku - v Ostravě na Reflex Music Alarm Stage. Následoval historicky první koncert Midnight Oil v České republice.
Lidé se tlačí i v postranních uličkách a za zavřenými dveřmi ostravské Reflex Music Alarm Stage zůstávají smutné „tváře za sklem.“ Petera Garretta vítají dlouhé ovace ve stoje; atmosféra je plná nadšení, jako před koncertem Beatles. „Konečně,“ vydechuje dáma v první řadě, když se Peter Garrett v klidu usadí vedle mě.
Paní má pravdu: Midnight Oil, kapela založená v polovině 70. let a známá svým bojem za ekologickou udržitelnost planety, si s návštěvou Česka dávala načas. „Ozííííí,“ vykřikuje hned vzápětí krásná, plavovlasá slečna uprostřed. Ano, i přívlastek „australská“ je u téhle kapely zásadní.
Zajímavé na debatách diskusního fóra Meltingpot na Colours of Ostrava totiž je, že se tam potkáte s lidmi ze zemí, o kterých toho moc nevíte. Pak se, vlastně jen tak mimochodem, mezi řečmi o koncertních šňůrách a nových albech, dozvíte třeba informaci, jak to má Austrálie v současné době s domorodci, proč se i konvervativní vlády snaží ekologicky myslet, aby si nezničily nedostižná pobřeží a oceán, a jak vlastně funguje australský volební systém.
Peter Garret tohle všechno ví, protože byl čtyři roky australským ministrem životního prostředí (a pak taky školství) a kvůli svému polickému aktivismu se na 15 let vzdal hudební kariéry. Teď se znovu vrací k muzice a tak během besedy na Colours vzpomíná na zásadní historické milníky právě obnovených Midnight Oil: třeba jak se v roce 1986 vydala celá kapela do australského vnitrozemí, aby objevila komunity místních domorodých rodin. „Díky tomu, že jsme se s nimi mohli seznámit, jsme zpomalili a nechali se jimi inspirovat. Neposlouchali jsme, co hrají v komerčních rádiích, abychom něco okopírovali, ale snažili jsme se porozumět těm domorodým lidem a napsat o tom v našich písničkách. Následně jsme měli štěstí, že se ty songy líbily po celém světě,“ říká Garrett a pak doplňuje, proč se s domorodými obyvateli vídá dodnes: „Líbí se mi jejich myšlenkový koncept, který řeší vztah mezi půdou a lidmi, kteří na ni žijí. Na rozdíl od našeho západního systému hrdinů není tenhle tolik egocentrický.“
Frontmanovi bylo těžké jakkoli oponovat – diváci se ho totiž okamžitě zastávali, vstávali a každou chvíli nadšeně tleskali. Přesto mu říkám, že si nejsem jistá, jestli tady v České republice rozumíme významu slov jejich megahitu Beds Are Burning, který je celý o tom, že by se část země měla domorodcům vrátit. „Nevadí mi, že nerozumíte smyslu té písně. Hlavně, že rozumíte té hudbě. My přece nepředepisujeme, co si má obecenstvo myslet. Ale musíme říct, co si myslíme my. Je tady až moc zbabělců a strašpytlů, kteří neříkají, co si myslí. Když vytvoříte nějaké umělecké dílo, není vaše. Svět si s ním udělá, co chce. Může ho pochopit, ale klidně taky hodit do koše.“
Hodně živou a živelnou hodinovou besedu Meltingpotu na Colours ukončuje půltucet výborných dotazů z publika; jeden pán se ptá, co by Peter Garrett hypoteticky poradil svému jedenadavacetiletému já. „Dig deeper and go further,“ tedy „Ponoř se hlouběji a jdi dál.“ V češtině je to fráze i pro rockovou hvězdu, ale i ta je odměněna, inu jak jinak, huronským potleskem. Peter Garrett totiž myslí všechno, co dělá, smrtelně vážně.
„Moc jsem si to užil,“ říká mi při loučení. A vy se podívejte na video a užijte si to taky. Protože nenaolejuje-li vás Julie, rozhodně vás naolejuje Peter Garrett.
