Rychlost vyšší než formule a obrovské přetížení. Sledujte akrobatický let očima českého pilota
Jak se cítí pilot, když letí jen pár metrů nad zemí? Když rychlostí téměř 400 km/h kličkuje mezi pylony? Pilot Petr Kopfstein natočil a okomentoval svůj let ze závodu Red Bull Air Race v Kazani, kde v konkurenci dalších třinácti nejlepších pilotů na světě vybojoval skvělé čtvrté místo.
Než vletíme do závodní dráhy, zůstáváme v takzvaném holdu, kde čekáme na startovní pokyn. V tu chvíli si ještě vyladíme parametry motoru, otáčky vrtule a nabereme potřebnou rychlost. Do trati pak nalétáváme přesně určeným koridorem, ze kterého nesmíme uhnout doleva ani doprava. Vstupní rychlost je stanovena na 200 knotů. Pokud bych ji překročil, dostal bych penalizaci. Ale na druhou stranu je potřeba počítat s tím, že každý knot, o který vletím do trati pomaleji, představuje významnou ztrátu.
Jakmile protnu startovní bránu, přepnou se mi na displeji v kokpitu údaje. Už neukazuje rychlost, ale aktuální počet G, což je jednotka přetížení. Pak už se soustředím na to, abych co nejpřesněji letěl po trajektorii, kterou jsem si dopředu naplánoval na simulátoru.
Většinou se snažím létat co nejtěsněji kolem samostatných pylonů. V branách je zase velmi důležité mít křídla v naprosté rovině. Povolena je totiž jen odchylka 10 stupňů. Mohli bychom se snažit získat lepší čas tím, že proletíme například s odchylkou 8 stupňů, ale nešidíme to a snažíme se o úplnou rovinu.
Důležité je proletět bránu v co nejlepším směru s ohledem na další bránu, protože čím příměji se na ni nasměruju, tím kratší let mě k ní čeká. Lze tak nahnat spoustu času, ale samozřejmě přitom letadlo nesmí zasáhnout pylon, za což je třívteřinová penalizace.
Ruce reagují se zpožděním
Speciálním prvkem na trati je pak vertikální manévr, při kterém se po průletu bránou obracíme přes hlavu a z výšky se vracíme zpět do dráhy. Přitom je třeba zohlednit tři věci: že letadlo může začít stoupat až po úplném průletu branou, že ruce i letadlo reagují oproti hlavě se zpožděním a že příliš prudké „zatažení“ za knipl a zkrácení oblouku letadlu ubere hodně energie.
V praxi to tedy probíhá tak, že už v bráně dává hlava pokyn, aby letadlo začalo stoupat. Než se informace dostane do rukou a pak i přes knipl k letadlu, vyjde to přesně za bránu. Ve vertikálním manévru se pak soustředím na to, abych nepřekročil 12 g nebo 10 g na 0,6 vteřiny, za což by následovala okamžitá diskvalifikace. A snažím se udržet v ideální trajektorii, aby letadlo neztratilo energii a zároveň jsem neletěl zbytečně velkým obloukem.
Celkově se dá říct, že na trati střídáme klidové režimy, kdy se snažíme o co nejplynulejší let, s momenty, při kterých musíme velmi dramaticky měnit směr. Už na trati většinou vím, jestli čas bude dobrý nebo špatný. Vím o chybách, které jsem udělal, a také tuším, jak moc se mi podařilo udržet v ideální trajektorii. Ale protože rozhodují detaily, občas jsem také svým výsledným časem překvapený.
Jak se Petrovi bude dařit v dalším závodě, sledujte už tento víkend. 2. a 3. září pokračuje seriál Red Bull Air Race v portugalském Portu.
