Krize v Katalánsku: Nanebevstoupení Puigdemonta aneb jak Madrid sám sobě podřezává větev
V Barceloně se ve čtvrtek celý den opět demonstrovalo. Poté, co soud v Madridu vzal osm odvolaných ministrů katalánské vlády do vazby a hrozí jim až pětadvaceti lety odnětí svobody, a co na katalánského prezidenta Carlese Puigdemonta, jenž je s několika dalšími ministry od minulého týdne v Bruselu, vydal evropský zatykač, se to dalo čekat.
Katalánci demonstrují spořádaně, jsou v tom profesionálové; když se nacházíte mimo ulici, kudy kráčejí, zaslechnete pouze sem tam výbuchy kolektivního hlasu a zpěvu, pískání a bubnování, jinak všude panuje klid, na domech mlčky hrají svůj part vyvěšené katalánské vlajky.
Policie (barcelonská) pružně odklání před a za průvody dopravu, na zcela zaplněném náměstí Jaume, před sídlem Madridem odvolané a nyní i částečně uvězněné katalánské vlády, dokonce večer nedohlíží policie vůbec. Neboť i ti, kteří sice katalánsky hovoří, cítí se být Katalánci, ale dosud se k aktivitě samostatného Katalánska stavěli opatrně, až odmítavě, mění názor.
Kroky Madridu jsou pro ně tak nepochopitelné a podlé, že i oni vnímají odvolanou, ale vzdorující katalánskou vládu jako národní hrdiny a mučedníky. Puigdemont je pak podle nich skutečný prezident Katalánska, vládu Madridu neuznávají. Pokud španělský král a španělská vláda nezmění — tedy výrazně nezmírní — svůj až dosud silový a nekompromisní přístup ke Katalánsku, dají se čekat rostoucí nepokoje.
