Unikátní česká hra nabídne realistický prožitek středověku. Kingdom Come: Deliverance míří na trh
Kingdom Come: Deliverance je nejočekávanější hrou roku 2018. Hra se středověkým námětem čerpá z české historie a slibuje doposud nevídaný herní zážitek založený na tvrdé realitě a precizním zpracování.
Hra Kingdom Come: Deliverance zaujme svým ojedinělým pojetím žánru RPG (role-playing game, neboli hra, ve které hráč zaujímá roli postavy spoluvytvářející příběh). Odehrává se totiž v době středověku, která je vykreslena co nejvíce realisticky. Zažitým standardem žánru RPG se přitom stal motiv fantasy světů, mágů, draků a nadpřirozených schopností. Kingdom Come proto bude úplně jiný zážitek, tvůrci se snaží co nejvěrněji drží reality, a to až s maniakální posedlostí detaily.
Hra má našlápnuto na velký úspěch po celém světě, ale v Česku přijímána s obzvlášť velkým nadšením a očekáváním. Za jejím vznikem totiž stojí Daniel Vávra, spoluautor legendární Mafie a Mafie II, a navíc je hra inspirovaná českou historií.
Příběh s příchutí české historie
Příběh by měl být jednou z věcí, která spojí Kingdom Come s českou historií. Odehrává se v 15. století, kdy je České království uvrženo do období temna a chaosu po smrti Karla IV.
Hráč se vžije do role Jindřicha, syna obyčejného kováře, který bude zprvu nahlížet na světové problémy ze své nízké stoličky obyčejného obyvatele. Jak už to tak ale bývá, problémy království brzy zasáhnou přímo jeho a po smrti rodiny začíná kolotoč událostí, který vás vtáhne do víru zrady, přátelství a pomsty. A možná budete třímat v rukou i osud celé země.
Vyšperkované sedmileté dílo
Nejen příběh, ale i technická stránka hry budí zasloužený obdiv. Na hře se pracuje už od roku 2011, ovšem zpočátku se jednalo víceméně o ideologický vývoj, který až později dokázaly naplnit nově dostupné technologie.
Daniel Vávra láká na strhující audiovizuální zážitek, který bude díky grafickému enginu CryEngine proklatě blízko fotorealistickému obrazu. Vedle polí a farmářských chatrčí hra slibuje i detailně vypracované středověké tvrze a nějaké to městečko. Všechno samozřejmě vymodelováno za pomoci historiků.
Autentický zážitek
Ale nebude až takový důraz na realitu nakonec na škodu? Už teď totiž víme, že herní prostředí by mělo patřit mezi ty chudší. Údajně to říká sám Vávra, který tento fakt zdůvodňuje právě snahou o co nejautentičtější zážitek. Třeba se tak dočkáte jen pár jeskyní, byť budou všechny zcela unikátní, a ani s městskou zástavbou se nebude příliš mrhat.
Naději vzbuzuje simulace NPC a snaha vytvořit iluzi nezávislého světa, který bude schopen dynamicky reagovat na hráčovy akce. Když údajně něco provedete, celá lokace se přizpůsobí. Když tak například zničíte hospodu, lidi začnou chodit do jiné anebo se zařídí úplně jinak. Fígl je v tom, že každá postava má vlastní sadu naprogramovaných akcí, které úzce souvisí s denní dobou a okolní situací. Schopnost reagovat na reputaci a schopnosti vaší postavy v závislosti na rozhovorech a chování už je pak v tomhle žánru tak nějak samozřejmostí.
