Šelmu musí drezura bavit, nikdy ji nesmíte bít, říká Daniela z cirkusu Jung, která vychovala 4 tygry a 5 dětí
Ještě před pár lety se zdálo vše v jejím osudu obyčejné a docela šedivé. Dnes je akrobatkou, drezérkou koní, a hlavně dravých šelem. Žije takřka neuvěřitelný život obklopena spoustou zvířat a dětí. Daniela Pflegerová Jungová se vrátila po skončení cirkusové sezóny z Litvy, kde letos se svým partnerem a cirkusem Francesko Jung vystupovala.
Kolik máte dětí a tygrů?
Pět dětí a čtyři tygry.
Kolik jim je?
Dětem čtrnáct, jedenáct, čtyři, dva a nejmladšímu půl roku. Bývá to síla, když někam jdeme, tak na nás okolí kouká, jako bychom přiletěli z jiné planety. Našim třem tygrům jsou dva roky. To je Princess, Monty a Chilli. No a k tomu máme Kubu, tomu je sedm měsíců.
Nebývá úplně zvykem, aby byla drezérkou šelem žena. Jak jste se k tomu dostala?
Zamilovala jsem se, vdala a měla dvě děti. Pak ale manžel onemocněl rakovinou a velmi mladý zemřel. Bylo mu sedmadvacet. A já žila další čtyři roky s dětmi sama, až jsem se seznámila s Ludvíkem, který pochází ze slavné a staré cirkusové rodiny Jungů.
Takže do té doby jste s cirkusem neměla nic společného?
Vůbec ne. Vyrostla jsem v rodinném domě v Rychvaldu u Ostravy. Rodiče říkali, že jsem zvířecí máma. Jednou jsme si u nás s holkama založily domov pro opuštěná zvířata. To mě naši skoro vyhodili z domu. (Daniela se při té vzpomínce usmívá.) Pak jsem vystudovala střední ekonomku, takže mé původní povolání je účetní.
A jak jste se dostala k drezuře?
Dostali jsme lvíčata, krásná, malá, ale co, až vyrostou? Oslovili jsme slovenského chovatele a drezéra Františka Stranda, který se vyučil u legendárního krotitele Emila Sameše, a ten s námi všechno prošel. Razil teorii, že když se něco v práci s šelmou nedaří, je to jen chyba člověka. A hlavně, že nikdy nesmíš zvíře praštit. Byl to frajer chlap.
I tak se mi zdá neuvěřitelné, že jste se všechno naučila… za kolik? Za pět let?
Jedna věc je naučit se řemeslo, techniku, ale to všechno je k ničemu, když nemáte ke zvířatům vztah. Musíte rozpoznat, jakou má zvíře náladu, v jakém je rozpoložení. Já když vidím, že některý z tygrů nemá náladu a nechce se mu nic dělat, tak ho nechám být. Před diváky udělám šoumena: Koukejte, on se nám tu jen povaluje, tak mu zaplácáme a ty si lež, my na tebe kašlem a jedeme dál s ostatními.
Jako cirkus, který působí v zemích EU, musíte asi splňovat spoustu podmínek…
Při každém přejezdu z města do města k nám chodí veterinární kontroly. Všechna zvířata máme registrovaná, teď budeme odebírat tygrům DNA. Vše provází obrovské papírování. Když jsme před lety žádali v Litvě o povolení vystupovat se lvicemi, trvalo to čtyři měsíce, než jsme ho dostali. Chvílemi to bylo až absurdní, museli jsme dohledat a doložit celý jejich rodokmen – jména lvích babiček, dědečků, prababiček, pradědečků. Naopak, když se odjíždí, musí přijet veterináři, zkontrolovat čipy, pasy, veškerou dokumentaci, podívat se, jak daleko pojedeme, jestli naše karavany odpovídají vzdálenosti, na kterou se zvířata vydávají. Do osmi hodin je to áčko, nad osm hodin béčko, to obnáší další papírování. A v Česku je to v podstatě stejné.
Měli jste problémy s aktivisty?
Asi dvakrát u našeho cirkusu demonstrovali. Na jednu paní jsme museli zavolat policii, protože obtěžovala děti, dokonce fyzicky napadla mého syna. Měla takovou ceduli, kterou ho praštila po hlavě. Stoupli si ke vstupu a chtěli bránit ve vstupu lidem, co si koupili vstupenky. Hodně lidí se tam s nimi hádalo.
Máte zkušenosti s českými aktivisty?
Bohužel, až moc. Když jsem založila facebookovou stránku Cirkus se zvířaty, začali mi psát, že patříme i s dětmi do klece, že by nás i s dětmi měly naše šelmy sežrat. Jeden mi napsal, že až mě potká, tak mi rozmašíruje ksicht, druhý I will kill you. A samozřejmě že jsme špinaví komedianti.
Ale určitě vás také někdo podporuje.
To jsou lidi, kteří mají rádi cirkus a je jich, díky bohu, hodně. Přijdou a dokážou ocenit naši práci. Naopak takový aktivista, který nikdy v cirkuse nebyl, najde někde video z Číny, jak na něm nějaká pomatená ženská mydlí psa, a už to šíří, že se takhle chováme ke zvířatům. A samozřejmě: Cirkusáci, do plynu s vámi!
Celý rozhovor najdete ve vánočním dvojčísle Reflexu, které je v prodeji do 2. ledna!
