Havel byl při psaní projevů nešťastný. Před řečí v kongresu ho uklidnila až naše pochvala, říká Žantovský
Nejen prezidentovým mluvčím, ale také vědeckým pracovníkem ve výzkumném psychiatrickém ústavu, překladatelem, pražským dopisovatelem agentury Reuters, autorem knihy o Woody Allenovi, spoluzakladatelem Občanského fóra nebo velvyslancem ve Spojeném království, v Izraeli a USA, tím vším byl Michael Žantovský. Sedmdesátiletý rodák z Prahy tak během svého profesního života viděl a zažil mnohé. Přesto v něm existuje okamžik, který nikdy předtím, ani potom už žádný nepřekonal. Byl jím 21. únor 1990, kdy spolu s Václavem Havlem předstoupil před obě komory amerického Kongresu a překládal jeho dnes už legendární projev.
Bývalý mluvčí prezidenta slaví sedmdesátiny a vzpomíná na osudový okamžik své kariéry:
Pro nově zvoleného prezidenta Československa byla cesta do Washingtonu první velkou zahraniční cestou. Z dnešního protokolárního pohledu tomu ale nic nenasvědčovalo. Odehrávala se totiž v nejbouřlivějších porevolučních dobách, které plánovaní příliš nepřály. A tak se Václav Havel o tom, že se mu dostane velké pocty, která je prokázána jen minimálnímu počtu politiků, a bude moct promluvit před americkým Senátem a Sněmovnou reprezentantů, dozvěděl až v průběhu třítýdenních příprav.
Na to, jak probíhaly, kdo všechno se na nich podílel a jaké komplikace provázely samotný hodinový projev, na jehož konci se washingtonským Capitolem rozléhal neutuchající potlesk patřící drobnému muži z malého státu uprostřed Evropy, zavzpomínal u příležitosti svých kulatin Michael Žantovský v pořadu Top Moment internetové televizi MALL.TV.
