Jan Hrušínský: Žijeme v době, která je směsí svobody a nastupující totality. Připomíná mi to začátek normalizace
Některé názory herce a divadelního ředitele JANA HRUŠÍNSKÉHO na současnou politickou situaci se vám mohou zdát naivní. On se ale za svou údajnou naivitu nestydí, naopak, osobuje si právo mluvit o situaci v zemi otevřeně, tak, jak ji sám prožívá. Dělá to neotřele a pádně, mimo jiné proto, že si jako syn herce Rudolfa Hrušínského přesně pamatuje pocity z nástupu normalizace na začátku 70. let minulého století. A pocity pregnantně podložené fakty jsou cenné.
Jan Hrušínský před sedmnácti lety, v roce 2002, založil Divadelní společnost Jana Hrušínského. Za tu dobu vybudoval funkční, diváky i kritiky ceněné Divadlo Na Jezerce na Praze 4; jeho návštěvnost stoupá, obklopuje se stabilním týmem tvůrců všech generací a kromě komedií se v posledních letech posouvá i k vážnějšímu, zásadnějšímu repertoáru.
Jan Hrušínský vede, i přes pochopitelnou únavu, své divadlo zjevně rád: ostatně tak navazuje na „podnikatelskou“ divadelní tradici rodiny, která sahá přes dědečka Rudolfa-Böhma Hrušínského (ten ke kočovným hereckým společnostem utekl už v patnácti) až k Divadelní společnosti Ondřeje Červíčka v roce 1869.
O to víc byla česká divadelní komunita zaskočená, když po e-mailových stránkách starších lidí začalo před pár týdny kolovat video s názvem O divadle mladého Hrušínského, vrcholu kultury pro dobytky v Praze. Právě tenhle podvrh se stal důvodem našeho rozhovoru v Reflexu. „Od roku 2013, kdy se do politiky vrátil pan Zeman a nastoupil do ní pan velkopodnikatel Babiš, jsme svědky čím dál většího množství dezinformací, lží a nactiutrhání,“ shrnuje Jan Hrušínský ve videu. Poslechněte si jej.
V e-mailové příloze O divadle mladého Hrušínského, vrcholu kultury pro dobytky v Praze je krátký záznam nepříliš vkusné performance beze slov, daleko za hranicí špatného porna. Už jste to video viděl?
Klip k nám do divadla přicházel minulé dva týdny pořád. Z různých e-mailových adres, na různé adresy i mým kolegům. Také přes komunikační messengery. Nakonec jsem se na video podíval, stejně by mi nikdo nevěřil, že jsem ho neviděl. Nevím, co bych k tomu dodal.
Jste pražské divadlo, dost lidí z odlehlejších míst v Česku se na Jezerku třeba ještě nedostalo. Je to tak?
Detailní statistiky neděláme. Naše inscenace vidělo přes milión lidí. O některých víme, že za námi jezdí i z regionů, ale většina z nich bude z Prahy. Nezískáváme diváky takzvanými kolektivními „svozy“ a nejezdíme ani příliš často na zájezdy. Doma v Praze 4 hrajeme pětadvacet až třicet představení měsíčně, ven z Prahy vyjíždíme v průměru pětkrát za měsíc.
Takže se na to podvržené video může někdo nepoučený podívat a říct si: „To je hrůza, co ten Hrušínský v tý Praze dělá! A ještě za to má z našich daní milióny!“
Ten anonymní e-mail s pornografií je stejného ražení, jako byly dezinformace, které vytvářeli normalizátoři v 70. letech. Trestní oznámení na neznámého pachatele už je podáno.
Kde se taková věc, prokazatelně nenatočená na jevišti Divadla Na Jezerce, vezme a kdo ji distribuuje?
To nikdo samozřejmě neví. Neví se taky, ke kolika lidem se dostala, jak a proč zrovna k nim. Nikdy se nic přesně neví, nikdy se nic nenajde. Nikdy se nic nedohledá.
Šmejdi už pronikli i do české kultury? To byste byl divadelní precedens…
Není to novinka. Útok, který Miloš Zeman už pátým rokem vede proti Ferdinandu Peroutkovi, taky není nic jiného než cílená snaha rozdělit společnost. A to je taky kultura.
Vy považujete kauzu o hledání neexistujícího článku o Hitlerově gentlemanství za součást širší kampaně?
Je to taky jeden z kroků, byť třeba ne moc chytrých, jak společnost destabilizovat. Ferdinand Peroutka byl přece symbolem duše českého národa. Ano, je to promyšlená metoda: rozložit lidi, znejistit je, psychologicky zdeptat a poštvat jednoho proti druhému.
Celý profilový rozhovor Veroniky Bednářové s Janem Hrušínským, v němž mluví i o osudech svého otce Rudolfa Hrušínského v 70. letech minulého století, najdete v tištěném Reflexu. Vychází ve čtvrtek 14. února.
