Kandidát na prezidenta vs. poslanec: Poslední šermířský duel byl sveden v roce 1967
Souboje mezi dvěma protivníky dle předem stanovených pravidel byly populární ještě na počátku 20. století. A to navzdory tomu, že církev je zakázala již ve středověku. A v průběhu 17. století i vládci zemí, v nichž se nejčastěji odehrávaly. Tato tradice nakonec vymizela až před 1. světovou válkou. Dva Francouzi na ni nicméně dali vzpomenout ještě v 60. letech. Za přítomnosti celého zástupu novinářů.
Spor mezi Gastonem Defferrem a Reném Ribierem začal při zasedání Národního shromáždění. Defferre, tehdejší kandidát socialistů na prezidenta, okřikl Ribiera slovy „Sklapni, hlupáku“. Ribiere požadoval omluvu, a když se jí nedočkal, požadoval místo toho satisfakci. Situaci tak vyřešil dle rodinné tradice, jelikož jeho otec i děd se zúčastnili hned několika duelů.
Navzdory všeobecným představám končily takové souboje jen málokdy smrtí. Šlo skutečně především o „satisfakci“. Tedy navrácení cti tím, že člověk ukázal, že je pro danou věc ochoten i položit život. Tradičně byly duely výsadou šlechty, ale v průběhu času se staly běžnou věcí mezi armádními důstojníky i vyššími vrstvami společnosti obecně. Kordy či pistole proti sobě zdvihaly nezřídka i ženy.
Souboj se odehrál v Neuilly-sur-Seine na severozápadu Paříže a rozhodcoval ho Jean de Lipkowskiin, tehdejší ministr zahraničí. Použity byly kordy, přičemž Defferre odmítl ty se ztupeným ostřím. René Ribiere se měl následujícího dne ženit a Defferre se zavázal, že ho zraní tak, aby mu svatební noc pořádně zhořkla. Prezidentský kandidát byl pak skutečně tím, kdo zasáhl protivníka jako první. Jean de Lipkowskiin chtěl duel následně ukončit, Defferre byl ale proti. Ribiere souhlasil s pokračováním a Defferre ho brzy zasáhl znovu. Poté již Lipkowskiin duel nekompromisně ukončil.
Jak moc souboj ovlivnil Ribierovu svatební noc, už zaznamenáno není. Oba soci nicméně dále pokračovali v politice. Defferre působil od roku 1981 jako ministr ve vládě, a to až do své smrti o 5 let později. Ribiere zastával vysoké pozice v Evropském parlamentu, po roce 1978 ale politiku opustil. Zemřel na Boží hod roku 1998. Oběma bylo v době smrti 75 let.
