Boj proti temným bohům vrcholí! Total War: Warhammer III je zase o špetku lepší než jeho předchůdce
Duchařské povídky od Charlese Dickense jsou tak působivé proto, že je píše autor známý svým realismem. Stejně tak když série Total War slavná svou historickou přesností zpracuje temnou fantasy, vznikne mistrovské dílo. První dva díly měly sem tam nějakou chybku nebo nedodělek, ale třetí díl je tady hlavně od toho, aby tyhle problémy napravil. A daří se mu to. V následujících měsících se tak nejspíš z Total War: Warhammer III stane ta ultimátní Warhammer hra.
Když v roce 2015 vylezlo na povrch, že vývojáři z Creative Assembly dávají dohromady Total War hru, ale ze světa Warhammeru, hráči byli maličko rozpačití. Fantasy Total War? Tahle vždy striktně historická série? Ale v květnu následujícího roku přistál Warhammer: Total War na našich strojích a všechny pochyby se rozplynuly. Kouzla, draci, monstra, propastné rozdíly mezi jednotlivými rasami i jednotlivými armádami vdechly nový život do tak trochu stagnující série.
Rok nato vylezl Warhammer II: Total War, který fungoval v podstatě jako takové obří stand alone rozšíření. Navíc měsíc po vydání vývojáři dropli kampaň zvanou Mortal Empires, která pro vlastníky předchozího dílu spojovala obě hry do jedné obří mapy. Podle Steamu jsem ve druhém Warhammeru utopil za ta léta nějakých dvě stě padesát hodin a drtivou většinu z toho právě v Mortal Empires. Zaplaťpánbů, že tahle hra vyšla až v mé dospělosti, protože já jsem strávil s Warhammer knížkami většinu své adolescence, a kdybych dostal Mortal Empires ve čtrnácti, nejspíš by mi explodovala hlava.
Teď je tady trojka. Závěrečný díl trilogie. Díl, který má vychytat chyby svých předchůdců a dodat do světa těch posledních pár frakcí, co ještě chyběly. A podle těch pár desítek hodin, které jsem zatím nahrál, se mu to podaří.
Krev pro boha krve!
V manuálu od vydavatele mi bylo doporučeno, abych začal prologem. To je taková malá (desetihodinová) kampaň kislevského bojara, který se vydává do pustin Chaosu na severu světa, aby našel a zachránil svého umírajícího boha. Pokud jste ve Warhammeru aspoň trochu kovaní, je vám už teď jasné, jak tahle výprava dopadne, stejně jako to bylo jasné mně od úvodního intra. I tak ale prolog stojí za to odehrát, jednak si promrskáte herní základy série, ale hlavně uvidíte, které aspekty hry byly předělány. A navíc vás prolog nenásilně uvádí do příběhu té hlavní kampaně.
Ta má podtitul Výheň duší. Ve zkratce. Musíte se dostat k umírajícímu bohu Kislevanů, který je uvězněn hluboko v démonickém světě Chaosu. K tomu potřebujete navštívit světy všech čtyř chaotických bohů a zároveň přežít na smrtelné rovině existence. Nepřekvapí, že každá z hratelných ras se chce dostat k ceně jako první… a z nejrůznějších důvodů. Horda ogrů chce konečně ochutnat maso boha, nejrůznější démoni chtějí části jeho těla, kislevští ho chtějí zachránit a tak dále.
Kampaň je rozmáchlá, zajímavá a rozmanitá, uvidíte spoustu šílených míst, šílených úkolů a ještě šílenějších stvoření. V tuto chvíli je v mapě hromada známých míst, která ale dostanou ve světle nového tažení úplně jiný a nový kontext. Velká část ras a frakcí z předchozích dílů už se pohybuje po mapě, takže „Mortal Empires 2.0” je nejspíš za rohem, i když neznáme oficiální datum vydání.
Medvědi, démoni a Číňané
Právě hratelné armády jsou v tuto chvíli největším lákadlem hry. Máte osm hratelných frakcí, některé dokonce s více než jedním hlavním velitelem. Hra vám doporučí dvě tažení pro začátek. První je za Kislev, což je fantasy spin na ruskou carskou říši, který celá staletí brání svět lidí před démonickými výpady z pustin na severu. Takže pokud chcete carevnu, která jezdí na medvědovi, okřídlené husary a ledové mágy, máte jasno. Konkurentem carevny je zase kněz Kostaltyn, něco mezi fanatickým křižákem a Rasputinem. Oba tihle vůdci fungují souběžně a nenávidí se k smrti, takže při hře za Kislev bude jedním z vašich cílů přesvědčit lid království, že vy jste ten, kdo ho má vést do bitvy proti zlu. Politika je holt politika.
Každá frakce má nějakou takovou kampaňovou specialitku. Démoni Chaosu mají například vůdce, který není propůjčen žádnému konkrétnímu bohu, takže si získává přízeň postupně a bohové Chaosu mu za to darují nejrůznější mutace, které si sami vybíráte. Chcete mít za generála fialové chapadlovité monstrum? Není problém. Chcete klasického rohatého s kopyty a sekerou? V pohodě!
Kitaj (aka mystická verze Číny) posílá karavany a drží Velkou zeď, za Ogry žerete,l na co přijdete, za morového démonického knížete kuchtíte nejrůznější nemoci a tak dále. Nutno říct, že tyhle věci jsou pro sérii vcelku běžné, ale stejně je třeba ocenit, že si vývojáři vzali připomínky hráčů k srdci a věnovali celý jeden díl v podstatě předělávání už existujících konceptů. Armády Chaosu i Kislev byly v prvním díle doslova žalostné… teď se z nich stal dost možná peak celé série.
Chtěl jsem do napsání recenze prozkoumat důkladně všechny rasy, ale kampaň vás strhne, takže snadno utopíte pár tuctu hodin jen v kampani. A velkou zásluhu na tom mají trochu poupravené realtimové bitvy.
Uráááá!
Většina kouzel a schopností se teď přepočítává na poškození za sekundy, létající jednotky mohou nyní přistávat a zase vyrážet do vzduchu na váš povel, posouvání armád ve formacích je nyní trochu snazší, značení obranného postavení je jasnější a obrana silnější… Nejde o velké změny, ale jsou to takové ty drobnosti, které celý zážitek uhlazují a dělají mnohem příjemnější. Kampaně obsahují hromadu speciálně naskriptovaných úkolových bitev, včetně nového typu, ve kterém se musíte probojovat stále silnějšími vlnami nepřátel.
Úplně největší předělávku ale prodělaly dobývací bitvy, během kterých buď útočíte na nějaké sídlo, nebo ho bráníte. Oproti původnímu „dostaň se přes hradby a dobyj strategické body” teď máte poměrně vymáklý systém důležitých bodů, které obzvlášť na vyšších obtížnostech budete chtít získat. Totiž, strategické body dávají obráncům speciální měnu, za kterou si kupují barikády a obranné věže.
Tyhle věcičky mohou spolehlivě zastavit váš postup městem. Nebo dokonce rozstřílet vaši armádu už před hradbami, protože nově je pole pro ovládání střeleckých věží mnohem širší, takže obránci mohou na hradbách pokrýt mnohem širší defenzivní pásma. Taky to ale znamená, že bránit město je komplikovanější a nemůžete jenom nasázet své jednotky do úzkých uliček a držet, dokud si na vás nepřítel nevyláme zuby.
Vybroušenost
Brožurka od vydavatele mě upozorňovala, že můžu narazit na nějaký ten bug, který bude do finálního vydání opraven, ale popravdě jsem nenarazil vůbec na nic. Hra běží jako po másle, pravda, mám docela nabušenou sestavu, ale ta plynulost (a hlavně rychlost, s jakou je kampaň schopná v tahovém režimu pošéfit dalších až sto frakcí) je stejně malým zázrakem. Obzvláště v dnešní době, kdy se vydávání nedodělaných her stává v podstatě normou.
Vizuály jsou neuvěřitelně detailní, jak jsme ze dvou předchozích dílů zvyklí, hudba povedená. Bitvy jsou zatím bez krve, což je taky normální, protože to dovolí studiu prodávat hru s nižším věkovým ratingem a pak se tradičně přihodí krvavý pack, který dá bitvám ten pravý warhammerovský feel.
A to je v podstatě jediná dosud nezodpovězená otázka. Dají vývojáři trojce takovou péči jako jejím předchůdcům? Jestli ano, jestli bude s několikaměsíčními odstupy vycházet rozšíření za rozšířením, další a další hrdinové, velitelé, postavy, rasy, frakce a kampaně, jestli se dočkáme propojení všech tří her, bude tohle ultimátní Warhammer Fantasy hra. Nad kterou mi možná exploduje hlava i v dospělosti. Zatím je „jenom” skvělá.
Výtky bych našel snad jenom dvě, ale netýkají se samotného hraní. Zaprvé, pokud budete dokupovat všechny ty DLC srandy, které ještě vyjdou, cena za celkový zážitek bude vážně vysoká. I když Creative Assembly razí fér přístup „všichni můžou bojovat proti novému nepříteli, ten, kdo zaplatí, za něj může hrát”. A Mortal Empires bylo vždy pro vlastníky předchozích dílů zdarma. Druhá výtka se týká českého překladu, který trpí jednak klasickými warhammerovskými manýry (dodnes není sjednocený překlad jmen a jednotek) a jednak je sem tam nějaká klasická překladatelská perlička, ale nic, co by vám kazilo hru, spíš… pro zasmání.
Jak se říká – pro fanoušky povinnost, pro všechny ostatní jen silné doporučení. Upřímně nemám tušení, jak Warhammer trojka bude fungovat sama o sobě bez zbytku série, ale řekl bych, že s novou funkcí prologu je to úplně stejně vhodná startovací pozice jako kterákoli jiná hra trilogie.
Zkrátka, byly dvě věci, na které si fanoušci doposud stěžovali. Absence Kisleva a tristní stav armád Chaosu. Skoro to vypadá, že u trilogie Warhammer: Total War už nelze najít nic, na co by se dalo stěžovat.
