Atomic Heart: Něco mezi Bioshockem a Andělem na dovolené
Zítra 21. února jde do prodeje kontroverzní hra Atomic Heart. Podle vyjádření tvůrců jde o “Sovětský Bioshock” a to je vlastně velice přesný popis produktu. Minimálně na povrchu. Vypadá to totiž, že vývojářské studio Mundfish nechápe, o čem Bioshock ve skutečnosti je. Anebo je možná ignorování hlubších politických témat to, co slovo “sovětský” znamená. Čistě z herního pohledu je hra úplně v pohodě, ale v posledních týdnech se hojně debatuje o tom, jestli náhodou nejde o ruskou propagandu. Inu, jde a nejde.
Nejdřív trochu kontextu. Za celým projektem původně stojí designér Artyom Galeev, člověk, který tvořil na sociální sítě fiktivní obrázky a krátká videa se sovětskou tematikou. Byly to většinou socialistickorealistické výjevy buď se sci-fi nebo paranormálním švihem. Galeev chtěl dlouho natočit ve svém sovětském univerzu film, ale když před osmi lety zjistil, co umí Unreal Engine, zamiloval se do představy, že vznikne videohra. Na níž se od té doby dělalo v nově zformovaném studiu Mundfish.
Atomic Heart strávil řadu let ve vývojářském pekle a tvůrci tak nějak pendlovali ode zdi ke zdi mezi akutním nedostatkem peněz a podivnými prodejními praktikami. Jako třeba když před několika lety nabízeli předprodej Atomic Heart, v některých edicích až za sto dolarů, aniž by uvedli datum vydání. Pak produkt vycházel v takových podivných betaverzích, na něž se snášelo moře kritiky, takže studio Mundfish zatnulo zuby, rozhodlo se celou hru předělat a potřeboval peníze.
Ty přišly z nejrůznějších zdrojů. Lidi z Gazpromu, lidi od čínského státního Molochu Tencent a od nVidie, protože ta musí být u všeho. Takže pokud jste otevřeli článek jenom proto, abyste zjistili, jestli je tohle ruská hra od ruských vývojářů vyrobená za ruské peníze, tady máte odpověď. Stoprocentně je. Těch fuckupů kolem Ruska bylo víc, jako když se zjistilo, že když vlezete na web Mundfish, souhlasíte s tím, že vaše data budou předána FSB. To bylo v oficiálních směrnicích webu.
Tuhle poznámku už Mundfish smazal, stejně tak se přestali chlubit tím, že jsou ruský vývojářský tým, protože poměrně přesně předpovídali, jaký shitstorm se nad jejich hrou strhne kvůli ruské invazi na Ukrajinu. Jsou to právě ukrajinští youtubeři, kteří z pochopitelných důvodů nejvíce volají po bojkotu hry. Protože Atomic Heart má podle nich být ruská propaganda.
Ale je tomu skutečně tak?
Vítejte, soudruhu
Je Atomic Heart aktivní propagandou podporující ruskou válku na Ukrajině? Ne. Je Atomic Heart ruská propaganda obecně? Je. Ve velkém. Hra se odehrává v alternativní historii, kdy Sověti nejenže kompletně vyhrají druhou světovou, ale také studenou válku dřív, než vůbec začala. Vynaleznou roboty, kteří dělají veškerou práci za lidi, a vyvážejí je do světa, všichni se mají dobře a všichni je milují.
Je až humorné, kolik kouzelných sci-fi hraček si vývojáři museli vymyslet, aby obhájili to, že se má v Sovětském svazu někdo dobře. Když do tohohle fiktivního sovětského světa vstoupíte poprvé, je to naprosto úchvatná podívaná. Městečko, v němž hra začíná, vypadá jako by Stanisłav Lem navrhoval socialistické sídliště.
Všude jsou sochy Lenina a Marxe, o Stalinovi jsem se zběžně dočetl v jedné z kanceláří, které jsem ve hře navštívil, že “doby jeho čistek jsou dávno pryč, takže se k vězňům chovejte hezky”. Tahle historická neupřímnost je mimochodem všudypřítomná, protože hlavní hrdina hry soudruh major Sergei Nechaev “bojoval celou válku”, ale že by to Sověti na začátku táhli s Němci, o tom se nemluví.
Dlouho jsem přemýšlel nad pocity, které ve mně hra v tomhle ohledu vyvolává, a nakonec jsem je identifikoval jako “cringe”. Atomic Heart je cringe.
A tady vstupuje do hry to srovnání s Bioshockem. Bioshock se odehrával ve dvou různých, na první pohled utopických světech, v podmořském Rupture a v nebeské Columbii. Obě byly postavené na nějaké zrůdné ideologii a obě kvůli tomu zažily naprosto spektakulární pád do temnoty a chaosu. Zařízení 3826, v němž se hra odehrává, taky upadne do anarchie a chaosu, ale ne kvůli svému základu, nýbrž proto, že někdo základnu sabotuje a poštve roboty proti lidem. Vaším úkolem je zrádce najít, chytit a předat spravedlnosti. Pravděpodobně proto, aby mohli mít komouši svůj mosntrproces. Samozřejmě není příběh nakonec takhle jednoduchý, ale nějaký obsáhlejší, chytrý politický komentář nečekejte. Bioshock byl kritika. Atomic Heart je vlhký sen.
Ostatně možná jste zahlédli fotky z velké ruské promo akce pro novináře, která byla celá v sovětském stylu. A vypadalo to spektakulárně a zábavně, ale když to dělají sami Rusové, dává to tomu nepříjemný rozměr. Představte si, že by německý publisher Wolfensteina udělal party v nacistickém stylu.
Ale teď už k samotnému hraní.
Skoro jako Bioshock
Nutno uznat, že i ta novinářská kopie, kterou jsme dostali do redakce, šlape jako hodinky, v podstatě jsem nenarazil na jediný glitch.
Co se hratelnosti týče, vlastně není moc o čem mluvit. V základu je to Bioshock. Skoro. Trochu víc orientovaný na melee, rychlejší a svižnější, ale Bioshock. Sbíráte suroviny, vyrábíte, levelíte zbraně a schopnosti, experimentujete s různými buildy, vraždíte roboty. Gameplay loop je… o něco méně vychytaný, někde to trochu skřípe, což je dle mého názoru hlavně nedostatkem originálních úkolů. Jdi tam a seber tohle. Ano, zvlášť ze začátku jsou lokace originální a překrásné, ale po pár hodinách se začne hra trochu courat.
Zvláštní je, že jsou si toho vývojáři vědomi. Ale to, že hlavní hrdina společně s hráčem skřípe zuby a stěžuje si, “kolik klíčů ještě bude muset najít a jaká je to otrava”, neznamená, že je to v pořádku. Level design tedy dělá většinu zážitku, ale ani ten na mě nepůsobil tak, jak by měl, což je tedy hlavně vina settingu. Evidentně jsem se měl cítit špatně nad halou plnou zmasakrovaných sovětských vojáků, ale jediná reakce, kterou ze mě podobné scény dostaly, byla: “Hehe, nice.” Díky tomu nefunguje ani emoční oblouk příběhu, a to nemluvím o tom, že velice brzy začínáte tušit, kam celý příběh vlastně spěje.
Za zmínku stojí roboti. Nebo lépe řečeno robotky. Protože ve hře je vážně spousta podivně sexualizovaných robotek. Něco je hráno na estetiku, něco na humor, ale stejně to bylo podivně časté. Vůbec se ve hře objevuje spousta ruských ženských klišé. Od babušky s podivnými schopnostmi (to patří mezi ty lepší tropy) až po doktorku, která pobíhá po bojišti v podpatkách (to patří mezi ty horší).
Verdikt? Jestli jste fanoušci Bioshocku kvůli jeho gameplayi a zbytek je vám ukraden, tak je Atomic Heart pro vás. Možná počkejte na slevu. Pokud vás ruská arogance vytáčí, neutrácejte prachy jen proto, abyste pak dštili oheň a síru. A pokud jste Jaroslav Foldyna, tak umřete blahem.
