Recenze Resident Evil 4 remake: Zachraňte dceru prezidenta z vesnice plné zmutovaných Španělů
Remake čtvrtého dílu Resident Evil byl netrpělivě očekáván herní komunitou. Pro mnoha hráčů jde totiž o nejlepší díl série, který v roce 2005 změnil nejen pravidla této série, ale i značně ovlivnil herní svět jako celek. Výsledek je přitom skvělou hrou jak pro znalce originálu, tak i pro fanoušky moderních remaků předchozích dílů. Dokonce ji ale lze doporučit i úplným nováčkům, kteří si prostě chtějí jen užít adrenalinovou horrorovou jízdu po španělském venkově.
Série Resident Evil (v originále Biohazard) od společnosti Capcom je tu s námi od roku 1996, kdy vyšel první díl na PlayStation. Následovalo mnoho pokračování, kdy některá byla přijata velmi vlažně a některá naopak velmi vřele. Čtvrtý díl z roku 2005 určitě řadíme druhé skupiny, a to skoro na okraji daného spektra. Spolu s druhým a sedmým dílem se jedná o nejpovedenější díl série. V čem je tak výjimečný?
Hry tvořící první trilogii této série byly čistými survival horory, navíc s fixními kamerami a velmi pomalým tempem. Čtvrtý díl přišel s dynamickým pohledem z pohledu třetí osoby a velmi akčním pojetím. Zároveň si však zachoval výbornou hororovou atmosféru z prvních třech dílů. Další dva díly už se vydaly mnohem akčnějším směrem, zatímco sedmý a osmý jsou návratem k začátkům série, ale z pohledu první osoby. Čtvrtý díl prostě trefil správný poměr mezi akcií a horrorem. Navíc přinesl na svou dobu poměrně napínavý příběh a velmi vysoké produkční hodnoty, v čele s kvalitním dabingem postav. Právem tak bývá často zmiňován mezi v žebříčcích nejlepších akčních adventur herní historie. A remake mu rozhodně nedělá ostudu. Po úžasném remaku druhého dílu a nadprůměrné předělávce třetího dílu tak přichází jeden z nejlepších remaků, který kdy vznikl, ale i velmi zábavná hra, která obstojí sama o sobě.
Vesnice plná zmutovaných Španělů a hříchy našich otců
V prvních třech dílech série se řeší osud města Raccoon City, které zasáhne virus vytvořený společností Umbrella Corporation. S městem to nedopadne dobře, ale hlavní hrdinové v zásadě přežijí. Jeden z nich, Leon Kennedy, se vydá na dráhu profesionálního žoldáka ve službách americké armády. Dějově se pak ve čtvrtém díle ocitáme několik let po událostech předchozích dílů. Pro užití čtvrtého dílu podle mého názoru nepotřebujete hrát první tři hry. Bez jakékoliv znalosti vám sice unikne pozadí některých postav, ale to vše lze dohnat během pár desítek minut na některé z fanouškovských stránek nebo youtube.
Hra začíná ve chvíli, kdy Leon přijíždí do španělské vesnice s jasným úkolem – najít unesenou prezidentovu dceru Ashley. V prvních herních minutách však zjišťujeme, že Leon to nebude mít lehké, protože místní vesnici ovládá kult Los Illuminados, který skoro všechny místní obyvatele proměnil na krvežíznivé bestie. Úvod hry patří k tomu nejpůsobivějšímu, co bylo možné za poslední roky v herním světě vidět. Po chvilce vám totiž bude jasné, že tady se skutečně něco velmi pokazilo.
Časem navštívíte další lokace jako středověký hrad, doly nebo ostrovní továrnu, které jsou také velmi povedené, ale na úvodní děsuplnou vesnici se už nechytají. V některých částech budete mít i poměrnou velkou volnost v pohybu. Dokonce dostanete i vedlejší úkoly vyžadující se do některých lokací vrátit. Samozřejmě, že hra je primárně lineární, ale rozhodně se nejedná o žádnou koridorovou akci.
Zabij vše, co má v sobě parazita (skoro)
Většinu herní doby budete bojovat s více či méně děsivými a odpornými nepřáteli. Připravte se spíše na hromadu výbuchů, krve a vystřelených nábojů, než na plížení a vyhýbání se nepřátel. Ano, občas budete řešit (ne moc obtížné hádanky), sledovat cut scény a dialogy, vylepšovat zbraně a vyrábět předměty, ale většinu času budete prostě kosit nepřátele. A bude vás to extrémně bavit.
Hra je navíc dost drsná, takže se připravte na spoustu nechutností. Nutno dodat, že zmutovaní nepřátelé jsou skutečně originálně děsiví. Nezapomeňte ale, že jde o japonský pohled na evropské reálie. Takže uprostřed nerealisticky obrovského středověkého hradu budete samozřejmě bojovat s chapadlovitými monstry chrlícími kyselinu nebo podivnými hmyzovitými tvory oblečenými do plné plátové zbroje. I to ale patří ke kouzlu hry. Mix japonské a evropské kultury se tedy velmi povedl.
Resident Evil 4 nezapře, že jde o remake 18 let staré hry. Ačkoliv dělá všechno proto, abychom na to zapomněli. Systém inventáře, způsob obchodování, vyrábění předmětů, ale hlavně samotný děj – u toho všeho vnímáme silný závan nostalgie. Na druhou stranu, hra rozhodně netrpí moderními neduhy. Nenajdete tak zde nesmyslné prvky hry více hráčů, recyklovaný obsah ani žádné mikrotransakce typu (XP boosty). Dostane tak pořádnou porci poctivé singleplayerové zábavy, která tady dlouho nebyla. Hra přitom není ani zbytečně natahovaná a roztáhlá (jako třeba poslední díly série Assassin's Creed), ale ani nejde o jednorázovku na jeden delší večer (jako poslední díly Call of Duty). Nabízí slušných 15 až 20 hodin, podle obtížnosti a stylu hraní. A právě tyhle středně dlouhé hry tady rozhodně chybí. Nechybí ani pro sérii typické známkování jednotlivých průchodů a odemykání vyšších obtížností. Můžete si tak průchod hrou užít několikrát, včetně toho si zkusit pokořit požadovaný celkový čas průchodu hrou, abyste se mohli pyšnit nejvyšší známkou.
Ve výsledku jde tak o trochu horrorovější a akčnější Uncharted 2. V poměrně ujetých (béčkových) kulisách si užijete hromadu akce, včetně jízdy na různých dopravních prostředcích, napětí, odlehčených dialogů a skvělého audio-vizuálu. Hra vypadá nádherně, má odpovídající soundtrack a vynikající sound design. Z monster jde strach a souboje s bossy vám zrychlí tep na odpovídající frekvenci.
Změny oproti originálu a technologická stránka
Pokud znáte originál, budete si všímat drobných odklonů od předlohy. Ale v zásadě se příběh odvíjí stejně. Ubylo jen trapných hlášek Leona, sexuálních narážek Luise a nesnesitelného chování Ashley a třeba zcela vymizely guick time eventy. Hra je přitom díky moderním technologiím schopná více děsit a zároveň působit méně béčkově. Jestli má nějak vypadat remake takto staré hry, tak určitě takto. Jde o věrnou ale moderní adaptaci, která si je velmi dobře vědoma toho, jaké jsou silné i slabé strany originálu. Silné stránky tak ponechala, případně ještě více zdůraznila. Slabé buď zcela vypustila nebo alespoň výrazně upozadila.
Kopii hry jsme dostali na PS5, kde máte tradičně na výběr mezi režimem preferujícím rozlišení a výkon, přičemž zvlášť můžete zapnout HDR a Ray Tracing. Záleží na vašich preferencích, ale rozhodně ani jeden z možných režimů nelze označit za nehratelný. Hra navíc poměrně dobře využívá využití DualSense a ani jednou jsem přitom nezažil žádnou chybu nebo pád hry. Takže i z technologického hlediska si vývojáři zaslouží velkou pochvalu.
Hra pro všechny
Resident Evil 4 podle mého názoru potěší skoro všechny hráče. Nováčci si mohou užít zábavnou akční adventuru s nekomplikovaným příběhem. Veteráni mohou hledat easter eggy a porovnávat, co všechno se oproti originálu změnilo. Ano, nejde o postmoderní dílo pojednávající o komplikovanosti vztahu rodiče a dítěte nebo koloběhu pomsty. Nejde o odpověď na dílo Ayn Rand. Nejde to svým filozofickým přesahem srovnávat s NieR Automata. Ale strašně moc zábavně tam zmasakrujete bandu Španělů, které napadl a ovládá parazitický organismus, a občas se tam zjeví sexy asiatka v roláku s grappling hookem. A někdy to je přesně to, co potřebujete.
