Bohumil Pečinka: Malé ohlédnutí za komunálními volbami v Praze aneb Jsou Pražáci zblblí?
Ráno jsem dostal z Brna k výsledkům voleb tuto SMS:“V Praze bude marasmus pokračovat. Sestava chaotů Čižinský, Hřib, plus (Pospíšil, Marvanová) snad jinde v ČR nenajdete. To je tedy volba!!! Ti Pražáci jsou asi opravdu zblblí.“
Autor SMS vycházel z faktu, že do zastupitelstva brněnského magistrátu se tentokrát nedostali, v jeho terminologii, chaoti z Žít Brno a zelení, jimž brněnští voliči po výkonech v uplynulých čtyřech letech dali stopku.
Odpověděl jsem mu slovy, ať se podívá na brněnské volby 2014 a srovná je se současnými. Tehdy šlo Žít Brno s podporou pirátů. Když se sečtou tehdejší (2014) a dnešní (2018) hlasy pro tři velkoměstsky protestní subjekty (piráti, Žít Brno, zelení), jsou to v součtu téměř stejné výsledky.
Rozdíl je v tom, že zelení a Žít Brno tentokrát nepřekročili pětiprocentní klauzuli. Jinak jde v zásadě o spojené nádoby, kdy se voličské hlasy přelévají v rámci jednoho bloku.
Co z toho vyplývá? Brno mělo oproti Praze jen z jednoho úhlu pohledu smůlu a z jiného štěstí. Podstata zůstává stejné – velkoměstský volič cítí, že je nedostatečně zastupován tradičními stranami a obrací se k více či méně vážně míněným stranám protestu.
Babišova volební absence
A o čem byly letošní komunální volby v Praze? Hnutí ANO, které má celostátně třicetiprocentní preference, není schopno stejným způsobem vyhrávat volby tzv. druhého řádu (komunální, senátní, evropské) jen z toho prostého důvodu, že tam nekandiduje Andrej Babiš. Pokud i ve své baště v Praze 11 (Jižní město) získalo jen 22 procent, pak je logické, že nevykompenzuje ztráty v jiných částech města, které jí nejsou tak nakloněné.
Navíc hnutí ANO neslo zátěž čtyřletého vládnutí, v rámci podivně slepené „trojkoalice“ pěti stran (ANO, ČSSD, STAN, KDU-ČSL, zelení). Dá se říct, že na ANO se snesly všechny potíže tohoto vládnutí, zhmotněné do jména Adriana Krnáčová. Přitom zbrzdění územního rozvoje a výstavby, což dnes sráží Prahu na kolena (a ceny bytů šponuje nahoru), bylo v režii Trojkoalice (hlavně zelených, ale i Čižinského, tehdy KDU-ČSL a STAN).
ODS sice v Praze tentokrát zvítězila, ale zřejmě to bude „vítězná porážka.“ Přitom ještě před měsícem našlápnuto k výsledku hodně nad dvacet procent, ale srazila ji nepovedená část závěrečné kampaně plná temných tónů a nesrozumitelných varování, za níž nese hlavní odpovědnost místopředsedkyně Udženija. To nakonec rozhodlo, že ODS asi skončí v opozici.
A pak tu máme faktické vítěze voleb (piráti) a ty další (Čižinský a spol), doplněné o garnituru podivně poskládané faktické pětikoalice (TOP 09, STAN, KDU-ČSL, Kasl, Bursík), z nichž část se spolupodílela na ne-rozvoji Prahy v uplynulých čtyřech letech. Propadly přitom tradiční strany (ČSSD, KSČM).
Jiná Praha?
Souhrnně řečeno: typický pražský volič, který kde může, tak nadává na ceny bytů a nájmů si zvolil ty, kteří se v minulém volebním období podíleli na dramatickém růstu těchto cen tím, že systematicky blokovali stavební rozvoj Prahy s odůvodněním, že chtějí jinou Prahu. Jakou?
Trochu jako z románů Karla Poláčka – malebnou, plnou sousedského porozumění, pruhů na kola a grilování v parcích. Zapomněli však na jednu věc. Karel Poláček vesměs psal o maloměstském způsobu života. Praha je dynamické těleso, které se buď bude rozvíjet, anebo se stane neobyvatelným místem pro své občany.
Některé zkušenosti jsou však evidentně nepřenosné a každý, kdo je demokrat, by volební výsledek měl akceptovat. Ti, jimž se to nelíbí, by pak měli připravovat alternativu.
