Boj o Hrad: Proč se může vlastně kandidovat až od čtyřiceti let? Není to přežitek?
Buch, buch, buch, prezidentské volby tlučou na dveře. Vánoce, Nevánoce, advent, neadvent, koledy, nekoledy, prostě se nám silně „zvolebnívá“.
Jak asi už víte, ministerstvo vnitra k lednovým prezidentským volbám hlavy státu připustilo devět prezidentských kandidátů. Což je stejný počet jako před pěti lety. Navíc letos jde výhradně o samé muže, minule se do prezidentského klání zapojily i tři ženy.
Aktuálně jsou to kandidáti s podporou občanů Jiří Drahoš, Michal Horáček a Miloš Zeman (řazeno abecedně, tak se, milí zemanovci, nečilte, že je zde váš superkandidát napsán jako poslední), dále pak trio Petr Hannig, Jiří Hynek, Vratislav Kulhánek může jít do voleb o Hrad díky poslaneckým podpisům. A další kandidátskou trojici tvoří Pavel Fischer, Marek Hilšer a pan Mirek Topolánek, jež do ringu poslaly autogramy senátorské. Pro informační komplexnost dodejme, že dalších jedenáct zájemců o kandidaturu nesplnilo zákonné podmínky, a tím pro ně hra končí.
Skutečnost, že kandidují samí pánové, mi opravdu nijak vážněji nevadí. Určitě nevolám po jakýchsi genderových kvótách. Jelikož se ženy nepřihlásily, tak tam prostě nejsou a v lednu v urnách zkrátka a dobře nebudou. Pokládat ženy za nějaké slabší pohlaví, jež by bylo nutné chránit umělými kvótami, mi přijde urážlivé i vůči nim samotným. Respektive zejména vůči nim. Notabene, jak je známo zkušenějším lidem z běžného života, když si ženy opravdu potřebují a chtějí něco zařídit, tak si to prostě jednoduše obstarají.
Omezení věku nikomu nevadí? Cui bono?
Nicméně úkolem nás, liberálních právních publicistů, je zejména provokovat novými, neotřelými otázkami. Hned jednu přikládám. Proč je vlastně věk uchazečů o post prezidenta omezen dolní hranicí, tedy čtyřiceti let?
Nezdá se vám tato hranice diskriminační a vlastně i hloupá? K čemu je vlastně dnes užitečná? Není už v 21. století přežitá a ze své prapodstaty zbytečná?
Mám za to, že věk v postmoderní době sám o sobě znamená stále méně a méně. A zejména ve svobodné společnosti je hlavním korektivem přece Jeho Veličenstvo volič/ka. Nikdo asi nevyvrátí, že člověk může být rozumově a volně vyspělejší v třiceti letech než nějaký pětačtyřicátník. Stejně světem a složitějším životem ošlehaný třicátník či třicátnice může mít více relevantních životních zkušeností než nějaký padesátník, jenž strávil život v poklidné kleci – třeba někde na univerzitě, v úřadě či ve stranickém sekretariátu. Sice nemám rád frázi stárnoucích hvězd šoubyznysu, že věk je jen číslo, nicméně omezování věku prezidentských kandidátů, tedy od citovaných 40 let, mi přijde jako přežité.
A vyvstává otázka, pakliže měl zákonodárce nutkání omezit věk kandidátů „zezdola“, proč nenastavil i horní věkovou hranici? Třeba 75 nebo 80 let?
Mám za to, že věk pro prezidentské kandidáty by měl být snížen na 30 let, popřípadě na 21 let, jako je hranice pro kandidaturu do Poslanecké sněmovny. Co si o této otázce myslíte vy, vážení čtenáři?
