Kandidát na prezidenta Petr Hannig jinýma očima: V rodině má americké prezidenty a chce rehabilitovat Emila Háchu
Redaktorka Reflexu Jana Bendová se setkala se všemi vyzyvateli současného prezidenta Miloše Zemana. V záplavě názorů o euru, Rusku nebo Babišovi, u nich poodhaluje i lidštější stránky. Co mají rádi, na čem jim záleží a jak se chovají při osobním setkání. Posledním v seriálu je Petr Hannig. Věděli jste, že tancoval s vnučkou prezidenta Kennedyho?
Objevitel Lucie Bílé. A hudební skladatel, producent. To bylo donedávna zhruba vše, co jsem o Petru Hannigovi věděla. Popík není můj šálek čaje. Teď jdu ale na kávu a vím víc. Hledám dvě odpovědi: Je to takový Miloš Zeman s lidskou tváří? A proč vůbec kandiduje? Nejspíš by musel znovu začít soptit Říp, aby se prodral mezi favority. Mezi hradními adepty se vymyká. Jako by si mezi ně odskočil ze sousedské veselice.
Hannig a Rozumní
Naproti mně sedí veselý pán s knírkem. Považuje se za umělce i politika. Má stranu Rozumní, kterou zná málokdo. Pana Hanniga znají víc. Skládá a taky zpívá. Desetiletí. Dnes třeba v televizní stanici Šlágr.
Jste Zeman s lidskou tváří? ptám se hned zkraje, ať si ujasníme výchozí pozice. „Já se s jeho programem víceméně ztotožňuji. Jen by ho měl podávat spotřebitelsky příjemněji. Žádný politik u nás nemá na jeho inteligenci.“
Tak proč proti němu jdete? „Nejdu proti němu. My jsme Rozumní. Bude-li Zeman kandidovat, nemám absolutně šanci. Ale může se stát všelicos. Najednou třeba kandidovat nebude a v ten moment moje akcie vyletí neuvěřitelně nahoru a kdoví, stane se zázrak.“ Jste tedy jeho záloha? „Domluvený s ním nejsem. Říkám si svoje názory. Jsem zásadovější.“ A v čem? uzavírám pátrání po zemanovsko-hannigovských variacích. „Odmítám euro. Odmítám i EU, pokud přijme nový plán násilného přerozdělování migrantů. Pak radši vystupme.“
Zapochybuji, zda bychom jako ostrov svého druhu přežili. „Jistěže. Podniky by tu zůstaly. Já Evropu miluju, mám v ní spoustu přátel i kolegů, ale holt by se nedalo nic dělat.“ A pak vyjmenuje milión (tedy skoro) dalších neřestí EU. Nabízím v komprimované podobě: její současné vedení je ultramarxistické a ultralevičácké („chrastili jsme kdysi klíči, abychom se dochrastili zpátky?“). A také: „Absolutně jsem proti genderismu. Náš národ vymírá a tyhle hovadiny, kdy se muž bude bát oslovit ženu, aby nebyl obviněn, že ji sexuálně obtěžoval, způsobí, že nikdo nebude nikoho oslovovat a děti se nebudou rodit,“ předestírá katastrofickou vizi asexuální Evropy.
Kandidát vlastenec
Během povídání se dozvím, že pan Hannig je zemským vlastencem, rozhodně ne nahnědlým, jak ho občas cejchují. Kvůli lásce k rodné hroudě se i vrátil v devětašedesátém z Británie, kde měl skvěle muzikantsky našlápnuto. „Já tam jednou uslyšel v rádiu Lidice od Bohuslava Martinů, rozbrečel jsem se a musel domů.“ Jako vlastenec by rád rehabilitoval člověka, pro nějž má slabost a ke kterému se zachovala historie tragicky: prezidenta Háchu. Naopak nikdy by nedal metál Mašínům. „Jsou to vrazi. A v Americe pro vlast nic neudělali.“
Jsme-li u té Ameriky: pan Hannig tam má syna. Profesora na univerzitě. Když se ženil do patricijského rodu republikánů, z níž vzešli dva prezidenti Adamsové, na hostině se mihl i Bill Gates a otec Hannig si zatančil s vnučkou Roberta Kennedyho. Tančilo se prý i při jeho písničkách, „pořád chtěli opakovat to reggae, co mám s Víťou Vávrou“.
A syn vás volí? Ptám se proto, že američtí profesoři bývají liberálové. „Syn je politicky úplně jinde. Sluníčkář. Minule jsem ho málem vydědil, jel autem dva tisíce mil do Washingtonu, aby to hodil Kalouskovi! Letos už prý Rozumné volil. A mně to dá v lednu také.“
Jeho hlas, každý hlas, bude Petr Hannig vskutku potřebovat, byť je teď v rodině amerických prezidentů. Zázraky se nedějí. Zeman kandiduje.
